Tolik taxíků a tak málo zákazníků

Fotis Antonopoulos se opírá o svůj zářivě žlutý taxík, který je zaparkovaný na pěší zóně malebného náměstíčka v athénské čtvrti Plaka. Ta je srdcem starých Athén ve stínu Akropole a přirozeně oblíbeným cílem turistů. Jak už to chodívá, náměstí slouží jako volné místo k stání pro taxikáře, kteří chtějí být potenciálním zákazníkům na očích. A je jim úplně fuk, jestli zničí krásu náměstíčka, naštvou místní usedlíky, nebo že tu stojí ilegálně, zatímco je městská policie přehlíží.

„My si taky musíme vydělat na živobytí, víte,“ říká Fotis když mě vidí přicházet. Není to ani poprvé, co tu parkuje, ani co si stěžuji. Nikdo z nás neustoupí, ale po té době už si říkáme křestními jmény. Stěžuje si, že byznys je pomalejší než kdy předtím, tak chci, aby se rozpovídal. Vím, že nejnižší ceny se vyšplhaly na 3,10 euro (79 korun) kvůli nedávnému zvýšení daně na taxislužby o 11 procent. „Tohle ale zaplatí zákazník. My jsme ti, co tratí, zatímco vy máte v kapse ty samé peníze,“ říkám mu a vypustím tak trochu páry, kterou všichni drží na athénské taxikáře, protože bývají neomalení. Oni na druhou stranu vědí, že nejsou z nejoblíbenějších profesí ve městě, a stěžují si, že jsou nepochopeni. Takže, zatím máme příměří. Pojďme se místo toho bavit o číslech.

Podle oficiálních odhadů, taxi které jezdí dvě směny po deseti až dvanácti hodinách, vydělá ročně kolem 60 000 eur (1 521 000 korun). Teď začne Fotis odčítat: „Ročně dva řidiči dohromady platí 15 000 eur za benzín, 10 000 eur na penzijní pojištění, 1600 eur za pojištění a všechny škody, které auto utrpí kvůli nadměrnému používání.“ Když zmíním všeobecné přesvědčení, že si vydělávají mnohem více než je oficiální odhad, Fotis se zamyslí. „Ok, možná o trochu víc. Ale děláme dvanáctihodinové šichty sedm dní v týdnu. A mluvíte o éře, která už je pryč,“ odpoví. Obchod klesl nejméně o 30 procent, říká, a vypadá to, že bude hůř. Není se čemu divit. „Víte, kdybych ten taxík nevlastnil, začal bych si hledat novou práci. Najmout si taxík na jeden den stojí 20 až 30 eur, takže si v téhle době nevyděláte víc než, řekněme, 30 eur denně. To je důvod, proč skončily desítky taxikářů a další se brzy přidají,“ informuje mě.

Neznamená to, že bude více práce pro ty ostatní? Ne tak docela. Zdá se, že konkurence je tuhá, protože Athény mají kolem 15 000 taxíků, zatímco podle direktiv EU by jich nemělo být více než jeden na 1000 obyvatel. Proč? Protože veřejná doprava je tradičně špatná a to znamená, že chytit si taxi nebylo ve městě žádným luxusem. Taxikařina byla díky tomu lukrativní práce. Podle Fotise, který se nicméně počítá mezi ty šťastné, už tomu tak není. „Alespoň jsem splatil půjčku na koupení tohoto auta. Nechci přemýšlet o tom, co bych dělal jiného. Představte si, že tenhle rok nepojedu na dovolenou, ani na jediný den. Musím tu být celou turistickou sezónu, protože až přijde zima, zákazníků bude pomálu,“ předpovídá. „Viděla jste ulice v noci? Poslední dobou Athény stěží poznávám,“ dodává. Přijde mu to přirozené, protože ví, jak se věci mají. Jeho žena přišla o práci prodavačky v butiku před dvěma měsíci a zatím si nebyla schopna najít jinou. Nedá mi to nepoložit poslední otázku: Proč tady nelegálně zaparkovaný čeká, až zákazníci přijdou k němu, místo aby jezdil ulicemi a hledal si je sám? „Protože teď už je konečně luxus najmout si taxík,“ odpovídá.