Dilema Martiny Sáblíkové: Soupeřit s nejlepšími cyklistkami na MS?

Na rychlobruslařských oválech hledá dvojnásobná olympijská vítězka z Vancouveru Martina Sáblíková jen stěží konkurenci. Nenašla ji ani na nedávném cyklistickém mistrovství republiky. A teď společně s trenérem Petrem Novákem zvažují možnost startu cyklistickém mistrovství světa v Melbourne. Třiadvacetiletá závodnice ale příliš nadšená není, obává se, že start na MS může poznamenat rychlobruslařskou sezonu.

HN: V jaké fázi je vaše rozhodování, zda jet, či nejet?
Už se blížíme ke konečnému rozhodnutí, kdy to rozčísneme. Ještě si s trenérem sedneme a probereme všechna pro a proti. Tím největším problémem je to, že už měsíc po cyklistickém šampionátu začíná rychlobruslařská sezona. Jedou se první světové poháry. V té době jsem normálně už na ledě. Kdyby bylo mistrovství světa někdy na přelomu srpna a září, tak není žádné rozhodování a jedu. Zkusila bych to.

HN: Jaká jsou ta největší rizika? Termín, místo konání...
Je jich víc. Zvyšuje se i riziko zranění. Třeba při pádu z kola. Ale taky je fakt, že zranit se můžete i při chůzi po ulici. Nepříjemností je časový posun. Ten snáším hodně špatně. Tohle je navíc na východ a s tím nemám takové zkušenosti. Naposledy jsem tímhle směrem cestovala před čtyřmi roky do Japonska a Koreje, od té doby jen na druhou stranu do Ameriky a Kanady. A potřebuji tak čtrnáct dní, abych se srovnala. Dlouhá cesta mě taky docela děsí. To jsou ty největší problémy.

HN: Čím je pro vás možnost startovat na cyklistickém MS? Výzvou, experimentem?
Spíš by to byla změna. Velká změna. Poznala bych nový sport, nové prostředí, soupeře. Vůbec si netroufám tvrdit, že mám na to měřit se s cyklistickou světovou špičkou. Byl by to vstup do nového sportovního prostředí. Chtěla bych vidět, jak to tam funguje. Byla by to změna i po psychické stránce. A oživení.

HN: Přizpůsobíte startu na MS i přípravu?
To ne. Nic bych neměnila. Trénuji na kole každé léto a myslím, že fyzičku jsem každý rok nabrala dostatečně.

HN: Jaké pocity jste měla, když jste na domácím šampionátu ve všech třech závodech porazila cyklistické specialistky? Nedělají něco špatně?
Takový názor už se ke mně dostal, ale jasně říkám, že se nikdo za nic nemusí stydět. Já prostě na každou sezonu trénuji hodně, tvrdě a kvalitně. A do přípravy patří i kolo. Každoročně na něm najezdím hodně kilometrů. Asi ne tisíce jako specialistky, ale tak nějak intenzivněji.

HN: Nechystáte ani žádný speciální trénink jízdy v "balíku“?
To zatím neřeším. I proto, že uvažuji pouze o startu v časovce a tam to není potřeba. Mě kolo baví, láká mě vidět, jak jezdí svět, jaká je tam konkurence. Na kole si ale pořád nejsem jistá. Když se jede z kopce, mám strach. Zvlášť, když jede víc lidí pohromadě. A na mistrovství světa jich hodně bude.

HN: Hraje roli při vašem "přestupu“ k cyklistice i možnost startu na letních olympijských hrách v Londýně 2012?
Zatím ne. Londýn je ještě hodně daleko. Jestli se nepletu, i kvalifikace budou probíhat až příští rok. Nejdřív bych si chtěla vyzkoušet, jak to na takové akci funguje, jaká tam je konkurence.

HN: Nehrozí, že vyměníte rychlobruslení za cyklistiku?
Nikdy! Led je pro mě jednička. Jasná jednička. Něco už jsem v rychlobruslení zažila i dokázala. Když se ohlédnu za tím, co všechno jsem tomu dala, tak žádná změna nepřichází vůbec v úvahu. Mám rychlobruslení strašně ráda, i když přes léto běhám, jezdím na kole, na kolečkových bruslích a spoustu dalších věcí. Led jedničkou zůstane. Chci dělat pořádně jeden sport. A naopak nechci, aby cyklistikou trpělo bruslení.

HN: A netlačí vás do změny i trenér? Nebo agentura? Přece jen je cyklistika v žebříčku popularity výš.
Ne, ne. V tomhle se musím rozhodnout sama. Samozřejmě o možnosti startu na cyklistickém mistrovství světa s trenérem mluvíme, zvažujeme všechny okolnosti, možná rizika, ale taky, co to může přinést, ale konečné rozhodnutí, zda jet, či nejet, bude pouze na mně.