Do které hospody můžu vzít kolegy vozíčkáře na oběd?

Namísto dovolené si letos dopřávám jiné letní vzrušení. Ano, vzrušení! Je to vzrušující, diskutovat se skvělými kolegy nad různými podobami loga a rozhodovat, kterou zvolíme. Mailovat si pod novým účtem maturus.cz. Přemýšlet o podobě webových stránek. Dávat dohromady texty, obrázky… Prostě tvořit! Neméně „vzrušující“ je pomyšlení, že za chvíli budeme mít sice web, e-maily, vizitky, ovšem samotný Maturus jsme ještě ani nezaložili…

Prázdninový režim v Jedli je tak trochu znát. Do toho dlouho očekávaná novela zákona o o. p. s., kterou na jedné straně vítáme, na druhé straně cítíme povinnost pečlivě se s ní seznámit dříve, než učiníme již nevratný krok.

Snažím se nepodléhat panice z prodlení a soustředím se na pečlivou přípravu agendy novoročenek. Bavilo mě jednání s tiskárnou. Férové obchodování a přitom velká vstřícnost, navíc jsem se naučila ledacos o papíru – zase něco nového! Největší zásah je pak příslib paní Emmy Srncové, že pro nás vytvoří návrh novoročenky. Obrázky dětí tak postavíme na roveň obrázku známé a oblíbené výtvarnice. Paní Srncová, děkuji! Jsem Vám moc vděčná!

Vyvíjí se u mne nová obsese. Kromě toho, že na otázku „Co nového v Jedli?“ nejsem schopna odpovědět v časovém limitu jdoucím pod dvě hodiny čistého času (tímto děkuji rodině a přátelům za ochotu a zájem naslouchat!), neustále monitoruji, kde je jaká bariéra. Jsem tím už malinko postižená. Jak je možné, že stavbě jakékoliv nové budovy je vydáno stavební povolení, aniž by její koncept na všech úrovních počítal s lidmi s postižením? Proč se s odstraňováním bariér automaticky nepočítá při různých rekonstrukcích? Byl nákup nových tramvají vtip? Jak je možné, že přístup do mnohých veřejných prostor, včetně např. sociálních úřadů (sic!), je plný překážek? Do které hospody bych mohla vzít své nové kolegy, oba vozíčkáře, na oběd, ha? Dost zneklidňující otázky… Snad co nejdřív rozlousknu prozatím alespoň tu poslední. Držte palce – případně poraďte! Vaše tipy ocením na mailu tereza@maturus.cz.