Znáte pravidla pro označování potravin?

V Evropské unii je potravinářské právo z větší části sjednoceno. Zakládá se na třech principech, které mají chránit spotřebitele: ochrana před zdravotními riziky, ochrana před klamnými informacemi a přiměřené informace. Body 2 a 3 zajišťují, aby spotřebitel nedostával klamné informace o obsahu, povaze nebo např. o objemu náplně. Přísady a způsob zpracování jsou jednoznačně patrné, resp. viditelné.

Údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, pro spotřebitele v ČR musí být v českém jazyce, musí být uvedené na viditelném místě, snadno čitelné (o stanovení minimální velikosti písma se zatím diskutuje), nezakryté, nepřerušené jinými údaji, nesmazatelné. Způsob označování nesmí uvádět spotřebitele v omyl.

Základ pro označování potravin v Evropě tvoří směrnice 2000/13/ES pro etiketování. U nás upravuje pravidla pro označování potravin vyhláška 113/2000 Sb., o označování potravin, a také vyhlášky týkající se jednotlivých výrobkových skupin, v nichž mohou být specifické požadavky na označování. Komplexní příručkou určenou spotřebitelům je Průvodce označováním potravin z roku 2008, kde lze najít informace o obecných zásadách označování i o některých specifických požadavcích pro jednotlivé skupiny potravin.

Pěstování geneticky změněných rostlin se celosvětově neustále rozšiřuje, od roku 2004 existují v Evropě zvláštní předpisy k označování. U všech geneticky změněných potravin, krmiv a veškerých přísad a přídavných látek z nich je dána povinnost označování i v případě, že geneticky změněný organismus v potravině již není prokazatelný.

Jasná pravidla pro hotová balení

Převážná část našich potravin je nabízena v hotových baleních zhotovovaných výrobcem. Na veškerých balených potravinách musí být uvedeny následující informace, a to v češtině:

> provozní označení - název potraviny/výrobku

> složení výrobku - v sestupném pořadí podle hmotnosti

> alergenní přísady

> nutriční hodnota

> datum minimální trvanlivosti - nebo datum spotřeby

> objem náplně/údaj o množství výrobku

> výrobce - jméno nebo firma a adresa výrobce, balicího provozu nebo prodejce se sídlem v EU

> označení šarže

> pokyny ohledně skladování, pokyny ohledně způsobu použití, údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví

> obsah alkoholu - u nápojů s obsahem nad 1,2 objemového procenta

Navíc prodejce musí u výrobku nebo v jeho blízkosti uvádět konečnou cenu potraviny a základní cenu za měrnou jednotku, jako kilogram nebo litr. U některých druhů potravin a přísad, jako jsou aromatizující látky, víno a některé víno obsahující nápoje, potraviny připravené k okamžité konzumaci, pečivo nebo cukrovinky balené v obchodě apod., upravuje pravidla pro označování konkrétní vyhláška pro danou kategorii potravin. Například u dováženého vína není nutné označování v českém jazyce.

Pořadí podle hmotnostního podílu

Podívejme se nyní na přehled přísad podrobněji: Přísady musí být uvedeny v sestupném pořadí podle svého hmotnostního podílu. Pokud je tedy u výrobku na prvním místě uveden cukr, jedná se o přísadu s nejvyšším hmotnostním podílem v potravině. Poté následuje přísada s druhým nejvyšším podílem, nakonec přísada s nejnižším podílem. Pomocí tohoto údaje je možno získat přehled například o tom, kolik masa hotový výrobek obsahuje. Často musí být množství přísady uvedeno i v procentech (pokud se např. přísada zdůrazňuje v názvu).

Přídatné látky a aromatické substance

K přísadám patří mimo jiné přídatné látky a potravinářská aditiva (včetně aromatických substancí). Přídatné látky se smí používat pouze v případě, že prošly rozsáhlým schvalovacím řízením - na rozdíl od ostatních přísad. Přidávají se úmyslně ve výrobním procesu, například ke zvýšení pečicí schopnosti nebo k prodloužení trvanlivosti výrobku. Příkladem jsou zahušťovadla, antioxidanty nebo emulgátory. Na etiketě musí být uveden název třídy ("zhušťovadlo"), kromě toho přesné označení ("guarová mouka") nebo E-číslo označující přídatnou látku (zde: E 412). Přehled E-čísel je k nalezení na internetu a v různých brožurách.

Aromatické látky mají potravinám propůjčit zvláštní vůni nebo příchuť (většinou se jedná o ucelené směsi). V seznamu přísad jsou uváděny pojmem "aroma" a popř. přesným označením ("jahodové aroma"). Dodatek "přírodní" znamená, že aromatická substance sestává z přírodních aromatických látek a extraktů.

Sladidla (sacharin, cyclamat atd.) a cukerné výměnné látky (sorbit, xylit atd.) je třeba uvádět nejen na přehledu přísad, nezbytná je také informace na etiketě. Výrobce musí mimo jiné také podat informace v případě použití aspartamu. Důvodem je, že aspartam obsahuje fenylalanin. Lidé trpící fenylketonurií jej nesmějí konzumovat.

Zdroje alergenů na etiketě

Od listopadu 2005 musí být uváděno 14 skupin potravin, které náleží k nejčastějším alergenům, i když bylo použito pouze minimální (i stopové) množství.

To platí i pro výrobky, k jejichž zpracování byly tyto potraviny použity: Místo "emulgátor lecitin" se nyní označuje "emulgátor sójový lecitin", používá-li se lecitin pocházející ze sóji. Sója patří k nejdůležitějším alergenům. Ty musejí být uváděny i v případě, že se do výrobku dostávají pouze jako nosná látka, tedy např. mléčný cukr jako nositel aromatických substancí.

Pravidla

K dohledání!

Označování potravin je komplexní obor. Kdo se chce tímto tématem zabývat podrobněji (nebo by se o něj měl zajímat například ze zdravotních důvodů), může použít informace v tištěné podobě nebo na internetu. Zde je několik odkazů:

> www.szif.cz - pod heslem označování potravin na stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu

> www.bezpecnostpotravin.cz - stránky Informačního centra bezpečnosti potravin uvádí v záložce označování potravin a potravinářská aditiva veškeré potřebné informace

> Průvodce označování potravin - vydalo Ministerstvo zemědělství v roce 2008

> stránky Ministerstva zemědělství eagri.cz v sekci potraviny

> stránky Evropského úřadu pro bezpečnost potravin - www.efsa.europa.eu/

> veškerou legislativu najdete také na stránkách Potravinářské komory - www.foodnet.cz

> stránky Asociace regionálních značek - www.regionalni-znacky.cz

> Terminologický výkladový zemědělsko-potravinářský slovník naleznete na stránkách www.agronavigator.cz/ts

Info

Zdroje alergenů

Na etiketě musejí být vyznačeny následující látky:

> obilí obsahující lepek (pšenice, ječmen, žito, špalda atd.)

> vejce

> ryby

> burské ořechy

> sója

> mléko (včetně laktózy)

> skořápkoviny (mandle, lískové ořechy, pistácie, vlašské ořechy...)

> celer

> hořčice

> sezamové osivo

> kysličník siřičitý a siřičitany (od 10 mg/kg nebo 10 ml/l)

> sladké lupiny

> měkkýši (např. šneci) a raci

rač

Zpracováno podle informací z Informačního centra bezpečnosti potravin a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin

NUTRIČNÍ HODNOTY.
Na mnoha produktech jsou nutriční hodnoty vypsány. Přitom to v současné době ještě není povinné. Teprve v případě, pokud potravina propaguje, že je z kategorie zdravých produktů a má zvláštní složení, musí být na etiketě uvedena tabulka s živinami. Favoritem je model, který uvádí, kolik procent doporučené denní dávky je obsaženo v jedné porci.