Zemědělci vs. spotřebitelé?

Léto se pomalu chýlí ke konci, vláda je sestavena a i poslední přitažlivé mediální téma, mistrovství světa ve fotbale již téměř zapomenuto. K dovršení okurkové sezony zbývá už jen nějaký ten turista zahlédnuvší žraloka na Jadranu, či divokou pumu v Jeseníkách. A právě v tomto poklidném prázdninovém čase, téměř nepovšimnut, rozhořel se právní boj proti obchodním řetězcům. Dvě velké potravinové společnosti čelí obvinění z porušování Zákona o významné tržní síle. Že by v okurkové sezoně prodávaly pod cenou okurky? Velmi neuměle sepsanou normu, po jejímž přečtení si většina právníků oddechne úlevou, že ji nemusejí v praxi používat, ti sdílnější vyjádří naději, že nebude v praxi použita nikdy, tak čeká první praktická zkouška.

Co vlastně onen vloni přijatý, širší veřejnosti vcelku neznámý právní předpis zakazuje, či naopak přikazuje? Na firmy, které nemají dominantní postavení (jinak by je bylo možno obvinit z jeho zneužívání), zákonodárce „vyzrál". Pokud dosahují (dle subjektivních měřítek poslanců) vysokého obratu, musejí dodržovat řadu povinností a zákazů, mnohé…hm…dost zvláštní. Faktura tak musí obsahovat náležitosti faktury! Běda tomu, kdo by do prodejní ceny nepromítl daň z obratu! Co na tom, že v České republice již téměř dvacet let neexistuje a nahradila ji DPH? Prostě musí být součástí prodejní ceny a basta! Nepromítne-li do ceny dávno neexistující daň, může být prodejce zcela vážně obviněn z porušení zákona. Stranou ponechávám další ustanovení s vysokou informační hodnotou (i slohově velmi avantgardní) typu "Poskytnutí informace se dá zrealizovat všemi prostředky, které se obyčejně používají v daném oboru.", či "Povinnosti vyplývající z předchozích bodů se podílejí na stanovení dohodnuté ceny." Vskutku nezávidím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Interpretovat text tohoto zákona je úkol srovnatelný s pokusem o kvadraturu kruhu. Podezírám poslance, že ho přijali jako pomstu za to, že po vyhlášených a následně neuskutečněných volbách museli zůstat ve Sněmovně. Bude velice zajímavé sledovat, jestli případná pokuta uložená podle této právní normy obstojí v následném soudním přezkumu – začínám přijímat sázky!

Zamysleme se však nad otázkou „Qui bono?“ Jedním z hlavních problémů, proti kterým zákon bojuje, je prodej zboží za podnákladové ceny. Pak ovšem užitek z jeho zákazu rozhodně nebude mít koncový zákazník. Tedy, není-li masochistou posedlým vášní nakupovat draze. Někteří zemědělci doufají, že by snad oni mohli mít prospěch z potrestání supermarketů, které, aby mohly levně prodávat, stlačují níž a níž výkupní ceny zemědělských produktů a tím likvidují drobné české zemědělce. Bylo by velmi nešťastné, pokud by se boj (jistě vedený dobrým úmyslem) proti obchodním řetězcům fakticky zvrhl v zápas zemědělců proti zákazníkům. Při současné podobě onoho právního předpisu to však reálně hrozí… Ne, potíže zemědělců nejsou výmyslem, já pouze nevěřím ve snadná řešení. Což, doufám, pochopíte. Tedy pokud nepatříte k těm, kteří supermarkety považují a priori za zločince, jelikož jsou to firmy velké, bohaté a ještě navíc, a to hlavně, zahraniční! Z nás, chudáků dřou kůži, naše české zemědělce, pěstitele a chovatele odírají a své miliardové zisky odvádějí kamsi do zahraničí. Sám se pravidelně naštvávám nad kvalitou potravin, obávám se ale, že pokuta uložená supermarketu nám, spotřebitelům, nepřinese vůbec nic. Navíc, pokud bychom nutili obchodní řetězce nakupovat (a tedy i prodávat) dráž, tím prvním nešťastníkem, který to v podobě vyšších cen odnese, budeme právě my, spotřebitelé. Je také zjevné, že zákon sice může řetězce donutit, aby jejich smlouva s drobným českým zemědělcem obsahovala nějaké podmínky a lhůty splatnosti. Donutit je k tomu, aby s ním vůbec nějakou smlouvu uzavřely, už ale nemůže. Logicky se obrátí k dodavatelům větším, případně i zahraničním, čímž v konečném důsledku utrpí právě ti, kdož měli být chráněni. V dnešním, ať chceme, či nechceme, globalizovaném světě totiž vzdálenost nepředstavuje větší problém.

Také díky oné globalizaci jsme ostatně součástí většího celku, také proto je možné si na zmíněný zákon stěžovat třeba u Evropské komise, jak to nedávno učinil Svaz obchodu a cestovního ruchu. Protože se příležitostně hospodářskou soutěží zabývám coby badatel-amatér, mám ve své sbírce mimo jiné dopis Evropské komise z roku 2003 adresovaný Slovenské republice. Komise v něm Slovensku vytýká ustanovení velmi podobného Zákona o obchodných reťazcoch a byť je dopis již několik let starý, v kontextu našeho stávajícího Zákona o významné tržní síle nikterak neztrácí na své aktuálnosti. Náš východní soused pak byl nucen svou normu výrazně novelizovat. Na reakci Komise v našem případě jsem skutečně zvědav…

Některé informace z médií nasvědčují, že se ony dva řetězce měly provinit nikoli podnákladovými cenami, ale lhůtami splatnosti. Jsou-li dlouhé, mohou mít nepochybně zničující následky, jistě však nejen pro zemědělce-dodavatele supermarketů, ale pro jakékoli menší podnikatele. Je proto otázkou, proč některým poskytovat zvýšenou ochranu. Navíc v situaci, kdy nová vláda veřejně deklarovala ochotu platit svým dodavatelům počínaje příštím rokem ve 30-tidenní lhůtě splatnosti, mně připadá přinejmenším nevkusné trestat někoho za to, že se tak nechová již dnes.

S ohledem na kvality zákona, ale hlavně při zkušenostech ze zahraničí (např. na Slovensku se obdobný zákon prakticky nevyužívá) mně osobně připadá, že pokud někoho přece jen zahřeje u srdce potrestání obchodních řetězců, jsou i jednodušší cesty nežli tak podivný předpis. Lze se například inspirovat v onom nedávno skončeném fotbalovém mistrovství – chobotnice prostě občas vylosuje z řad supermarketů jednoho nešťastníka, ten dostane pokutu a bude to! Všichni (včetně ÚOHS) si ušetří spoustu starostí s vedením správních i následných soudních řízení, advokáti zastupující obě strany nedostanou vyděláno a navíc půjde o postup zcela transparentní a nediskriminační...

Miroslav Uřičař, General Counsel, T-Mobile Czech Republic

Článek vyjadřuje osobní názor autora, nikoli oficiální stanovisko společnosti