Fotbalová reprezentace poprvé cestovala vlakem. Z Prahy do Olomouce jela pendolinem

Pro hráče samotné není cestování po kolejích žádnou novinkou: služeb železnice hojně využívají v klubech, ale i při soukromých záležitostech.

Proto přesun z české metropole na Hanou nejrychlejší českou soupravou, který zabere asi dvě hodiny, přivítali spíš než tradiční cestování po nevyzpytatelné dálnici autobusem. "Vlakem je to všechno pohodlnější a rychlejší. Mám to prostě rád," shrnul výstižně obránce Zdeněk Pospěch.

Reprezentace si pro své potřeby vyhradila celý jeden vagon připojený hned za lokomotivou. Po jedenácté hodině dopolední se hráči začali trousit po prvním nástupišti Hlavního nádraží, čtyři minuty před půl dvanáctou se pendolino "odpíchlo" a vydalo na svoji tradiční cestu do Ostravy.

Národní tým měl po dvou hodinách vystoupit na druhé zastávce, před Olomoucí vlak staví ještě v Pardubicích. "Uteče to rychle, mám s sebou počítač, čtení, což mi do Olomouce bohatě vystačí," plánoval brankář Petr Čech. "A sednu si k okénku," poznamenal s úsměvem Čech, který vlakem cestuje i v Londýně, kde chytá za Chelsea.

V klubech jsou koleje běžnou praxí

Vedení reprezentace o možnosti cestovat vlakem z Prahy do Olomouce začalo uvažovat hned, jakmile se rozhodlo o tom, že duel s Litvou bude hostit právě hanácká metropole. Když se národní tým po stejné trase přesouval v minulosti, volil pokaždé autobus. Nyní se rozhodl pro změnu.

"Z vlastní zkušenosti vím, že vlak je v takových chvílích příjemnější než autobus. Ve vlaku se člověk může projít, natáhnout, nemá tak dřevěné nohy jako z autobusu. Když jsem hrával v Liverpoolu, vlak jsme využívali hodně. Jezdili jsme jím třeba na zápasy do Londýna," uvedl reprezentační manažer Vladimír Šmicer. "Když jsme teď pendolinem jezdili z Prahy do Olomouce vyřizovat věci spojené s pobytem týmu, tak jsme se jen ujistili v tom, že vlak bude dobrou volbou," uvedl Šmicer.

Pro reprezentační fotbalisty je vlak poměrně častým společníkem. Čech dnes vzpomínal, jak ještě ve službách francouzského Rennes mnohokrát cestoval po kolejích k ligovým zápasům proslulým TGV do Paříže či Lille, Tomáš Rosický to samé zažil ještě v dobách, kdy hrál za Dortmund. Jaroslav Plašil se ve vlaku povozil při svém angažmá ve španělské Pamploně při cestách k duelům v Madridu či Barceloně.

Vlakem i soukromě

Záložník Mario Holek si zase na nástupišti vybavil, jak před několika měsíci okusil služeb ukrajinské železnice, když jeho Dněpropetrovsk nemohl k zápasu do Kyjeva letět kvůli sopečnému prachu z islandské sopky. "Jeli jsme tehdy přes pět hodin, je to přece jen dálka. Dokonce nám přistavili i speciální vagon s dost zvláštní lůžkovou úpravou," popsal Holek.

Bek Pospěch zase častokrát nasedal do vlaku i jako "soukromá osoba". Ještě když hrál ve Spartě, putoval na rodnou severní Moravu z Prahy mnohokrát právě pendolinem, v němž se rád uvelebil i dnes. "Časově to vyjde prakticky nastejno, ve vlaku si člověk navíc lépe odpočine než v autě na dálnici," porovnal Pospěch.

Někteří fotbalisté před nástupem do soupravy dnes pohltila i nostalgie, s vlakem mají fixované i zážitky z mládí. Gólman Čech má s železniční dopravou spojené vzpomínky na juniorské roky a cesty z Plzně do Prahy na reprezentační srazy. "Z Plzně jsem pokaždé jel vlakem, vystoupil na Smíchovském nádraží a autobusem číslo 217 jel nahoru na Strahov na sraz," vzpomínal Čech.