Ke správnému nadávání totiž obvykle řidičské oprávnění vůbec nepotřebujeme. Zanadávat si umíme v době, kdy je slunka příliš, i když ho vůbec nevidíme. Láteřit na sousedku se nám daří stejně dobře zesílí-li televizní zvuk, či je u nich tichá domácnost. Zcela samostatnou kapitolou jsou pak nadávky hospodské a vojenské. Pošťákovi je navíc nutno vyčinit, že nikdy nechodí dvakrát, natož včas a v lekárně i v masně (to proto, že tam mají bílé pláště) bylo dnes draho. Však zpět za volant. I tady držíme se světem krok. Nadávat se totiž dá na chodce a cyklisty, stejně jako na ty co předjížějí, či je předjíždíme. Nadávat se dá ven z okénka, i uvnitř auta. To navíc můžeme zpestřit nadávkami na spolucestující. Nadávat se dá dokonce i na vlastní motor, brzdu a spojku. Nemluvě o situaci, kdy se zařadíme na konec kolony. Pak nezbývá než vynadat manželce (už jen ten nápad jít teď nakupovat byl šílený), nebo na politiky. Kolem cest nás teď zase visí docela dost...

A tak otevírám tento blog, abych mohl nadávat kultivovanou cestou a ventilovat to, co by jinak odnesl nějaký mladík, stojící vedle mě v koloně na semaforech. 

David Zelený

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist