Odchod do důchodu, resp. zahájení pobírání výplat starobního důchodu není za dále uvedených podmínek důvodem pro rozvázání pracovního poměru na dobu neurčitou ani důvodem pro uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou. V důsledku změny zákona o důchodovém pojištění došlo s účinností od 1.1.2010 v této oblasti ke změnám právní úpravy. Poživatelé starobního důchodu již nemusí pracovat pouze na dobu určitou maximálně 1 roku, jak tomu bylo před účinností těchto změn.
Podle nové právní úpravy je možný souběh výplat starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti bez omezení. Je volbou pojištěnce, který splnil podmínky nároku na starobní důchod, zda si při současné výdělečné činnosti nechá vyplácet starobní důchod bez omezení, nebo zda požádá o vyplácení jedné poloviny starobního důchodu, případně zda mu dle jeho žádosti nebude starobní důchod vyplácen.
V případě pojištěnce, který splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, avšak tento starobní důchod dle svého vlastního rozhodnutí nepobírá a vykonává nadále výdělečnou činnost, se pro případ pozdějších výplat starobního důchodu zvyšuje procentní výměra starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů jeho výdělečné činnosti. Pojištěnci, který splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, avšak vykonává nadále výdělečnou činnost a starobní důchod na základě své žádosti pobírá ve výši jedné poloviny, se pro případ pozdějších výplat starobního důchodu zvyšuje procentní výměra starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů jeho výdělečné činnosti. V případě pojištěnce, který splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, tento starobní důchod pobírá v plné výši a vykonává nadále výdělečnou činnost, se postupně zvyšuje procentní výměra starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu za každých 360 kalendářních dnů jeho výdělečné činnosti.
