Jak se bránit rostoucím cenám energie?

Nárůst ceny kvůli fotovoltaice je v poslední době hlavní téma: Je to konec světa? Nebo není? Kdo za to může? Co s tím? Kdo nás zachrání?

Z dlouhodobějšího pohledu je to ale jen jedna epizoda v nevyhnutelném dlouhodobém trendu růstu cen energií (ilustrovaného např. tímto grafem), který logicky vyplývá z několika prostých faktů.

1. Lidstvo spotřebovává energetické zdroje postupně od snadněji dostupných směrem ke stále hůře a hůře dostupným, což s sebou nese stále vyšší přímé i nepřímé náklady (nejen na složitější dobývací procesy a technologie, ale i na kompenzaci rostoucích rizik, jak ukázala třeba havárie v Mexickém zálivu).
2. Zároveň s tím, jak se jako lidstvo vyvíjíme, máme stále vyšší požadavky na ochranu životního prostředí a bezpečnost práce, jinými slovy už nejsme ochotni tak lehkomyslně obětovat krajinu nebo přírodu, ale ani lidské životy (to naštěstí s dobrým koncem ukázaly záchranné práce v Chile). To s sebou samozřejmě také nese rostoucí náklady

Tyto strukturální faktory znamenají, že nevymyslí-li někdo perpetuum mobile, ceny energie i nadále porostou, ať se nám to líbí, nebo ne - fotovoltaika nefotovoltaika.

Co s tím? Máme dvě možnosti. Buďto se budeme snažit regulovat ceny energie, všelijak je dotovat, vyrovnávat  nějakými daněmi nebo naopak příspěvky, nebo je kompenzovat třeba výnosy z povolenek - jak například navrhuje Svaz průmyslu a dopravy. To možná na pár let trochu pomůže, ale z dlouhodobého hlediska takový přístup nic nezmění, protože jen zmírňuje symptomy, ale vůbec neřeší příčiny.

Místo toho se ale můžeme zaměřit na stranu spotřeby, a tyto investice přesměrovat do efektivity a úspornosti. Je všeobecně známo, že ČR má v této oblasti obrovské rezervy. Šéf Mezinárodní energetické agentury Nobuo Tanaka nedávno navštívil ČR v rámci svého pravidelného pětiletého „kolečka" a upozornil, že se sice hezky  soustředíme na energetickou bezpečnost, ale měli bychom se také zaměřit právě na efektivitu. Jak je též všeobecně známo, energetická intenzita našeho hospodářství (neboli množství energie potřebné na vyrobení jednotky HDP) je o 50 až 100% vyssší, než průměr EU27 (závisí na tom, zda přepočítáváme dle kursu, nebo parity kupní síly).

Škoda je, že pan Tanaka nezmínil, že právě energetická efektivita je nejdůležitější součástí energetické bezpečnosti. Čím méně budou naše domy, auta a podniky závislé na množství energie, tím méně na ně dopadnou jakékoli šoky a četná rizika související s energetikou.

Malý příklad: představte si třeba dobře navrhnutý a postavený pasivní dům na jedné straně a starý nezateplený panelák na straně druhé. Představte si, že dojde k výpadku dodávek tepla z jakéhokoli důvodu uprostřed topné sezóny (přestane proudit plyn, dojde uhlí, havárie v teplárně, atd.). Jako šéf sdružení vlastníků paneláku máte asi tak dvě hodiny na to něco vymyslet, než panelák vychladne a lidé začnou pálit parkety, aby nezmrzli. Naopak v pasivním domě si nejspíš celý den nikdo ani nevšimne, že se vůbec něco děje a potom si v nejhorším zapálí pár svíček. Půjde-li elektřina, nebude nutné ani to, protože pasivní dům vyhřeje i chladnička. Tento příklad je samozřejmě zjednodušený, ale hlavní princip je jasný, a stejně tak platí u aut, průmyslu, a na makro úrovni i pro celé národní hospodářství. Čím méně energie potřebujeme, tím méně jsme závislí na různých externích šocích, které jsou z definice mimo naši kontrolu.

Pojďme se tedy zamyslet, jestli má vůbec smysl investovat peníze do marného, protože předem prohraného boje s růstem ceny energií. Nebylo by rozumnější investovat raději do efektivity a úspor tak, aby nás růst cen energií vlastně nemusel moc zajímat?