Opencard: stát se spolupachatelem, či nikoli?

Otázka, jíž před časem položil v jednom ze svých úvodníků v Respektu Erik Tabery, nabude tento týden na nové naléhavosti. 13. listopadu je totiž poslední den, kdy si uživatelé pražské hromadné dopravy mohou zakoupit časové jízdenky jinak, než formou Opencard (překřtěné v mezidobí hlasem lidu na půvabné Openkrad).

K tomuto etickému dilematu lze přistoupit několika způsoby.

Zaprvé, postavit se do role oběti, jíž monopolní poskytovatel veřejné služby nutí přejít na nový způsob plateb, a pořízením Opencard legitimizovat celý hanebný projekt stejného jména. Jde o řešení eticky i finančně nenáročné a lze rozumně předpokládat, že u uživatelů pražské městské dopravy převáží.

Za druhé, začít hromadnou dopravu bojkotovat. To ovšem vyžaduje prakticky neomezené množství času a velmi volný časový rozvrh (pokud by cestující chtěl přesednout do osobního automobilu), nebo skvělou fyzickou kondici a vysokou dávku fatalismu (jak cyklistům připomíná pomníček, umístněný na nábř. Kpt. Jaroše a upomínající na tragickou smrt propagátora cyklistiky v Praze Jana Bouchala).

Za třetí, Opencard prostě ignorovat a kupovat si jednorázové jízdenky. Řešení eticky i právně čisté, ovšem mající tu drobnou vadu, že pasažér bude tak trochu za „kavku“, házející do bezedného tunelu ještě více peněz, než by bylo jinak nutné.

Za čtvrté, zvolit anarchistickou variantu a začít jezdit na černo. Jeden můj kolega, filozoficky zakotvený v punku, takto postupuje již léta s tím, že je-li přistižen, zdvořile a bez odporu odevzdá revizorovi příslušný obnos pokuty. Tvrdí, že finančně tato strategie vychází zhruba stejně, jako kdyby si kupoval časové jízdenky. Zůstává po ní ovšem nepříjemný (alespoň pro některé) pocit nepatřičnosti a provinění proti pravidlům.

V souvislosti s jednáními o pražské povolební koalici se ovšem začíná rýsovat ještě varianta pátá. Pražská ODS, patrně v tahu na srdce a mysl svých pravicových voličů, ohlásila již záměr, upustit od zpoplatňování veřejné dopravy pro všechny cestující, mladší patnácti let. Osoby starší 70ti let jezdí již teď zdarma. Není vyloučeno, že v rámci hledání programové shody s pražskou ČSSD bude myšlenka bezplatné dopravy rozšířena i na zbývající skupinu 16 až 69 let.

Tah by to byl vpravdě geniální, jelikož Opencard by vůbec nemusel začít fungovat, zatímco náklady do něj utopené by zůstaly bezpečně na svých místech.

Máte-li tedy v peněžence stále ještě papírovou „lítačku“, nemusí být od věci vyčkat s řešeními 1 až 4 až do ohlášení koaliční dohody.

Pokračování příště pod titulkem : „Opencash: jak političtí aktéři jednají v posledním kole hry“