Merkelová na sjezdu CDU: blinkr doprava, odbočit doleva

Pro leckterého dlouholetého člena ze Švábska či Porýní představuje Merkelová jako žena narozená v NDR, podruhé vdaná a bezdětná, ve straně Konrada Adenauera cizorodý prvek. Do čela CDU se „Kohlovo děvčátko" v roce 2000 dostalo pouze díky šoku, který strana prožívala kvůli aféře s černým financováním, a dodnes v ní nemá svou pevnou mocenskou bázi. Jako kancléřka dala křesťanským demokratům novou tvář: zatímco CDU kladla vždy velký důraz na rodinnou výchovu, vláda Merkelové zahájila novou rodinnou politiku podporující zaměstnanost žen, stranu se silným profilem v oblasti hospodářské politiky mnohem více otevřela zeleným tématům, jejím osobním leitmotivem se stal zejména boj proti globálnímu oteplování, během krize byla kancléřka připravena k výrazným státním zásahům do ekonomiky.

V posledních týdnech je patrné, že se konzervativně naladěné členy snaží uklidnit. I v českých médiích byl opakovaně citován před měsícem pronesený výrok o přistěhovalectví, že vize „multi-kulti" ztroskotala. Na Merkelovou nezvykle silná slova, její postoje k otázkám přistěhovalectví jsou obvykle velmi liberální. Konzervativní tón se snažila nasadit i na sjezdu. Zmínila řadu témat blízkých srdcím tradicionalistů. Poselství projevu vystihlo důrazné odmítnutí případné koalice se Zelenými, kterou označila za „iluze a přeludy", přestože ona sama doposavad byla považována za symbol otevření se CDU takové možnosti. Delegáti projev ocenili dlouhým potleskem ve stoje.

Při volbě předsedy dostala Merkelová 90% hlasů. Dokládá to, že Merkelová má pro svou politiku přes občasný neklid ve straně stále ještě podporu. To ukázaly i volby místopředsedů. Kancléřka dokázala šikovným manévrováním i díky dávce štěstí svou pozici výrazně posílit. Tři ze čtyř stávajících místopředsedů strany již nekandidovali na tuto funkci, všichni tito zemští premiéři byli přitom jako mladí talenti z doby Helmuta Kohla latentními konkurenty Merkelové. Christiana Wulffa z Dolního Saska kancléřka odsunula do úřadu prezidenta, Jürgen Rüttgers ze Severního Porýní-Vestfálska ukončil svou politickou kariéru po neúspěchu v zemských volbách a naděje konzervativců, Roland Koch z Hesenska, odešel sám z politiky, když Merkelová léta blokovala jeho přechod do spolkového kabinetu.

Jejich místa naopak zaujali lidé, kteří patří do uzavřené skupiny okolo kancléřky - ta je často kritizována právě za to, že svou politiku koncipuje s několika málo oblíbenci, místo aby se snažila o širší vnitrostranickou diskusi a využívala i potenciálu lidí s jinými politickými názory. Místopředsedkyní se stala ministryně sociálních věcí Ursula von der Leyen, která jako ministryně pro rodinu v minulé vládě reformovala mateřskou dovolenou a zahájila masivní program výstavby mateřských školek a ztělesňuje tak CDU à la Merkelová; kancléřka ji zvažovala jako kandidátku na prezidentku.

Dalším místopředsedou je ministr životního prostředí Norbert Röttgen, před rokem téměř neznámý politik, nyní stoupající hvězda strany. Již v polovině 90. let patřil k tzv. Pizza Connection, skupině mladých poslanců CDU a Zelených, kteří při schůzkách v italské restauraci na hlavní třídě bonnské vládní čtvrti sondovali možnosti sblížení obou stran. V minulých měsících na sebe upoutal pozornost zejména drážděním konzervativních členů strany a koaličního partnera snahou co nejvíce omezit posun data vystoupení z jaderné energetiky, o kterém bylo rozhodnuto rudo-zelenou vládou a který se současná vládní koalice rozhodla oddálit. Profiluje se zejména na tématu obnovitelných zdrojů, což je oblast podporovaná i Merkelovou. Nechybí mu osobní charisma ani velké ambice. Riskoval svou politickou pozici, když se rozhodl jít do nejistého souboje o vedení největší zemské stranické organizace a před dvěma týdny tento souboj o Porýní-Vestfálsko vyhrál. Jak von der Leyen, tak Röttgen jsou považováni nejen za možné nástupce Angely Merkelové v čele strany, ale i za pokračovatele její politiky.

Třetím spojencem kancléřky mezi místopředsedy je ministryně vzdělávání Anette Schawan, která v předsednictvu jako jediná seděla již před sjezdem. I ta je klíčovou postavou „kuchyňského kabinetu" Angely Merkelové, jejíž důvěrnicí je od počátků jejího předsednictví. Konzervativní zástěrkou předsednictva je Kochův nástupce v úřadu hesenského premiéra Volker Bouffier, který reprezentuje tuto silnou zemskou organizaci, ve spolkové politice ale jako nováček žádný významný vliv nemá.

Přes nepříznivou situaci CDU kancléřka Merkelová sjezd přestála velmi dobře a díky výrazné obměně na postech místopředsedů významně posílila svou pozici. Přestože se posunem v rétorice snaží uklidnit konzervativní křídlo, na čele strany stojí dostatečně pevně na to, aby mohla pokračovat svou liberální politiku. Éra Angely Merkelové v CDU ještě zdaleka nekončí. Rozhodující však bude, zda vedle středových voličů, díky kterým strana vyhrála poslední volby do Spolkového sněmu, dokáže přesvědčit i znejistěnou konzervativní klientelu.

Ondřej Picka

 Autor je spolupracovníkem AMO