Finance jsou královnou ekonomie, ale těžké studium

Vaše škola byla první soukromou vysokou školou v České republice. Jakou roli podle vás hrají soukromé vysoké školy v přípravě kvalitních odborníků dnes?

Měla jsem štěstí působit i ve veřejném sektoru v rámci terciárního vzdělávání a od roku 2006 v soukromém sektoru a tak mám možnost srovnávat. Vztah k soukromým vysokým školám se postupně mění, což pozoruji posledních asi deset let. Od počátečních spíše skeptických názorů na to, kdo tam bude učit, jaké budou programy a zda kvalita bude srovnatelná s veřejnými vysokými školami, se postupně muselo přejít k tomu, že tu máme v řadě případů konkurenceschopné subjekty. A to i přesto, že mají menší počet studentů a učitelů a celou řadu dalších problémů. Myslím si, že dnes jsou jak soukromé tak veřejné školy neoddělitelnou součástí terciárního vzdělávání. A když si spočítáme, kolik absolventů ročně připraví i tento menší soukromý sektor terciárního vzdělávání, není to zanedbatelné číslo.

Neodráží se vztah k soukromým vysokým školám i v možnostech kariéry absolventů?

U nás se ještě většinou nerozlišují absolventi podle toho, jakou vzdělávací instituci skončili - nemáme žádný oficiální žebříček kvality škol, jak je tomu v řadě zemí na Západě, nemáme žádný Harvard. Takže u nás spíše záleží na tom, co ti lidé umí. To určuje jejich budoucí kariéru. Pro soukromé školy je to dobré, protože jsou mladšími subjekty než veřejné instituce a nemají ještě možnost se příliš chlubit tradicí. Takže se nemůžeme plně srovnávat s renomovanými školami. Ale to na druhé straně neznamená, že v Česku neexistují kvalitní soukromé ekonomické školy. Nejlepší kritérium je úspěšnost absolventů. A v tomto směru si naše škola vede dobře. Vše směřuje k tomu, že se v budoucnu budou rozlišovat pouze dobré a horší.

Postavení vysokých škol se v posledních letech výrazně mění. Pro akademické funkcionáře z toho vyplývají nové povinnosti - brát v úvahu své "zákazníky". Jak se to odráží v životě vaší školy?

Trend jít vstříc požadavkům "zákazníka" - to slovo se mi líbí - je zcela jasné. Před lety vznikla iniciativa - vzpomínám na tehdejšího generálního ředitele společnosti Siemens Pavla Kafku a další významné "kapitány" průmyslu - ohledně připravenosti absolventů vysokých škol pro praxi. Tehdy to konstatování byl dost kritické, protože řada zaměstnavatelů se domnívala, že existuje odtrženost výuky na škole od toho, co budou v praxi absolventi potřebovat. Myslím si, že se tyto rozdíly v pohledu postupně překonávají. Samozřejmě, že například "velká čtyřka" v poradenství si své nové zaměstnance v oblasti auditu nebo i účetnictví doškoluje, ale jsem přesvědčena, že trend zjišťovat, co praxe skutečně potřebuje, se na vysokých školách, bez rozdílu zda jde o veřejné či soukromé, prosazuje. Například na naší škole jsme v poslední době rozvinuly v tomto směru řadu aktivit.

Můžete je představit?

Je to například ve vztahu k Bankovní asociaci, protože jsme jedinou vysokou školou, která je členkou této organizace. Takže s vedením asociace diskutujeme o posledních trendech v jednotlivých oborech - v bankovnictví, pojišťovnictví, ve finančních i nefinančních institucích. Není zcela jednoduché včlenit vše do učebních osnov. Ale komunikujeme a reagujeme.

Má to i druhou stránku věci. Řada lidí z praxe k nám chodí s jednorázovými přednáškami či celými cykly přednášek. Podílejí se na přípravě závěrečných bakalářských nebo diplomových prací, recenzují je, jsou účastni při státních závěrečných zkouškách... I to má svůj význam pro propojení výuky s praxí. Vytváří to další zpětnou vazbu. Teď chci vytvořit diskusní platformu, které by se účastnila nejen Bankovní asociace, ale kde by byli zástupci i jiných zaměstnavatelských asociací a přímo i podnikatelů a kde bychom se scházeli v půlroční frekvenci a hovořili o tom, jaké jsou naše představy, co má umět absolvent bakalářského nebo magisterského studia v oblasti financí nebo bankovnictví či pojišťovnictví, ale i IT. Abychom si potvrdili, zda se přibližujeme potřebám praxe nebo naopak.

Má to však také své limity. Škola nemůže připravit na vše. Musí dát studentům metodiku a systém práce, protože dnes se vše rychle vyvíjí, informační technologie velmi rychle zprostředkovávají nové poznatky.

S tím souvisí i nároky na úroveň vzdělání. Hovoří se často o tom, že klesá se snahou škol získat co nejvíce studentů, aby měly prostředky na své fungování. Jak vnímáte tento problém?

V tomto oboru působím prakticky celý život. A nemám pocit, že by se úroveň studentů v poslední době nějak rapidně lišila. Jsou to často vzpomínky - když my jsme byli mladí, bylo to jiné. Není to pravda. Každá generace samozřejmě trochu jinak vnímá společenské prostředí, ale jejich intelektuální schopnosti horší nejsou. Jsou možná zhýčkanější. Když jsem studovala já, bylo studium prestižní záležitostí. Nejen pro mne, ale pro celou rodinu. I dnes má vzdělání hodnotu, jen se k němu dostane více lidí. To, že máme masovější vzdělávání není vůbec na škodu. Tím se zvyšuje celková úroveň společnosti, chování a komunikace ve vzdělanější společnosti je jiná než v té méně vzdělané.

Ale jde mi i o úroveň vzdělávání, nejen studentů.

Nebudu komentovat úroveň jiných vysokých škol, to mi nepřísluší. Nebylo by to korektní. Je to rozdílné na jednotlivých školách. Záleží i na zodpovědnosti jejich vedení, jak koncipují výuku. Ale je pravdou, že ekonomické hledisko tady je. My jsme soukromý sektor a u nás by se dalo očekávat, že ekonomický aspekt bude ještě intenzivnější. Nemůžeme čekat s nataženou rukou na dotaci na jednoho studenta. Ta se na veřejných školách na jednoho studenta moc neliší od našeho školného. Jde spíš o to, jak studium organizovat. Nevadí, když je přednáška - slovutného profesora zejména - ve větší posluchárně, kde si ji vyslechne více studentů. Na to však musí navazovat něco dalšího. Cvičení, semináře, menší skupiny u předmětů, jako je třeba účetnictví, matematika nebo jazyky či počítačové učebny. Zde je zapotřebí, aby skupiny byly do dvaceti lidí, jinak to nemá význam.

Nebo si vezměme také bakalářskou nebo diplomovou práci. S nimi má školitel poměrně hodně práce. Nestačí studenta vidět třikrát a pak si s ním elektronicky dopisovat. Student se musí společně se školitelem propracovat k meritu věci. Musí najít daný problém. Nemá smysl dělat práce, kde popíšete, co k danému tématu řekl ten či onen. Samozřejmě, že to musí vědět, ale pak si musí říci: ano, ale je tady takový a takový problém a já se pokusím zformulovat hypotézu a pak ji buď prokáži, nebo vyvrátím. Tak by měly tyto práce vypadat, a to jako odrazovým můstkem pro další kariéru studenta. Ale kolik takových prací můžete vést kvalitně. Čili kvantitativní omezení tu jsou. Je to tedy o přiměřeném poměru učitelů a studentů a o odpovědnosti každé školy v tomto směru.

Jste ve změnách pružnější než do nedávné doby tzv. veřejné vysoké školy? I ty se mění.

Není to dáno jen velikostí školy, i když to také hraje svoji roli. Je pravdou, že u nás je rozhodování rychlejší, protože nemáme fakulty, jsme jedna ucelená škola. To umožňuje rychlejší diskusi a rychlejší zavedení věcí do praxe než na velkých školách. Důležité ale je přímo sledovat vývoj. Děláme si vlastní průzkumy, jsme k tomu přímo vedeni například i našimi partnery, mezi nimiž je třeba i Klub finančních ředitelů.

Jak postupujete?

Například po mém nástupu v lednu tohoto roku jsme udělali analýzu všech našich studijních programů bakalářského stupně studia a v rámci limitů, povolovaných vysokoškolskou akreditační komisí, jsme přijali určité kroky ke zlepšení. Snažili jsme se, aby předměty nebyly rozdrobeny, jak tomu bylo dříve, inovovali jsme i obsah. Teď se budeme zabývat podrobnou analýzou magisterského studia. Je to nutné, protože jsou to obory v pohybu. To, co platilo před pěti lety - například specializace na bankovnictví a zvlášť na pojišťovnictví - přestává dnes v reálu platit. Řada bankovních institucí se začíná orientovat i na produkty z oblasti pojišťovnictví a naopak. Na to je třeba reagovat a proto jsme asi pružnější.

Nabídka školy je často rozhodujícím faktorem pro rozhodování případných studentů, ale i zaměstnavatelů. V čem si myslíte, že se ještě odlišujete od jiných vysokých škol?

Osobně jsem si nedělala nějaké srovnání. Máme určitý vzor. Je dobré ne kopírovat, ale poučit se u těch lepších. Existují tu i mezinárodní komparace, což je dobrá věc. Jakou tedy nabízíme přidanou hodnotu? Za prvé je tu už dnes určitá tradice. Jsme skutečně první soukromou vysokou školou v České republice, takže i naše studijní programy měly možnost se vyvíjet o něco déle než na podobných subjektech.

Za druhé si myslím, že nabízíme studentům relativně rozsáhlé studijní obory. Zakládáme si spíš na odborných předmětech než třeba na angličtině, kterou by dnes zájemce o studium už měl v základech znát z nižšího typu škol. Máme poměrně širokou paletu bakalářských oborů, jen v tomto školním roce jsme otevřeli celkem deset studijních oborů. To je poměrně dost.

Pak máme výhodu kombinovaného studia, což se u veřejných škol moc "nenosilo". Výhodou je tady v Praze i budova, ve které jsme v pronájmu. Je postavena už se záměrem, že to bude vysoká škola, a to je velké plus proti jiným vysokým soukromým školám. Budova, ve které působíme je vhodná pro didaktickou činnost. Máme například skvělé posluchárny, navíc je tu bezbariérový přístup, takže u nás mohou studovat i handicapovaní studenti a mohou získat až 50% slevy na studium.

K dalším výhodám patří i vstřícnost. Například naše studijní oddělení - nelze říci: je konec úředních hodin a my se s vámi už nebudeme komunikovat. To dělá hodně. Uvažujeme i o tom, jak našim zákazníkům - studentům lépe vyhovět, například u kombinovaného studia. Ne každý zaměstnavatel tomu fandí a podporuje v tom své zaměstnance. Je těžké studovat při zaměstnání a uvolňovat se třeba dvakrát do týdne z práce. Soustřeďujeme proto rozvrh pro kombinované studium na pátek a sobotu.

Vychováváte hodně bakalářů. Jak vidíte jejich možnosti uplatnění v praxe? Ta, jak se zdá, ještě rozdělení vysokoškolského vzdělávání na bakalářské a magisterské studium příliš neakceptovala.

To máte pravdu. Žijeme v kulturně historickém prostředí střední Evropy a i v Česku zůstala od dob rakousko-uherského mocnářství úcta k titulům. Písmenka před a za jménem jsou důležitá. Je to zde stále ještě velmi ceněno a váženo. Lidé byli a jsou zvyklí na titul magistra, doktora, inženýra a tak dále a teď vám přichází člověk s titulem Bc. Mnoho lidí často ani neví, co to znamená. To je v těchto končinách handicap.

Asi to nejde rychle zlomit, vyžaduje to čas. Ale mohly by tomu pomoci změny v popisech práce, protože na řadu míst se vyžaduje magisterský stupeň vzdělání i když se daná práce dá velmi dobře vykonat právě i s bakalářským stupněm. Může se dost často stát, že bakalář bude připraven praktičtěji a své úkoly zvládne lépe od samého začátku.

Svou roli zde hraje i pojetí bakalářského studia. O tom jsme často diskutovali už na VŠE. Zda má toto studium být přípravkou pro teoretičtější magisterské studium nebo přípravou pro praktický život. Podle mne musí bakalář mít i určité teoretické znalost, protože musí vycházet z nějaké teorie, mít určitý pojmoslovný aparát. Musí zvládnout makro a mikroekonomii. Na to by pak měly navazovat další specializované předměty.

Dnes se vzdělávání stává celoživotním atributem kariéry. Jste aktivní i v tomto směru? Mám na mysli jednak už zmíněné kombinované studium, ale také další odborné vzdělávání třeba i krátkodobého charakteru?

Ano, o kombinované výuce jsme se už zmínili, chtěla bych to však ještě doplnit. V poslední době je to možná určitý hit, který vznikl podle mne v souvislosti s kombinovanou formou studia - kvalitní učební pomůcky. Nevěřím na e-learning jako na stoprocentní formu vzdělávání. Ale na druhé straně je důležitá kvalitní interaktivní učebnice, kde si student nečte jen to, co tam někdo napsal, neprocvičuje jenom to, co je v nich uvedeno, ale má možnost se i zpětně dovědět, zda si počíná dobře, jestli se dopracoval ke správným závěrům nebo výsledkům. To je jeden z předpokladů celoživotního učení.

Ale celoživotní vzdělávání chápeme šířeji než jen jako kombinované studium. Je to prostor, který můžete ještě více využívat a komunikovat s odbornou veřejností. Nabízíme kurzy dle § 60 vysokoškolského zákona, které jsou dvouleté a mohou být návazné na bakalářské studium. Můžeme zde uznat až 60 procent kreditů získaných v bakalářském kurzu. Ale patří sem i univerzita "třetího věku", a to mě moc těší. Jeden okruh je orientovaný na finanční gramotnost, ale máme i jeden pojatý humanitněji. Orientujeme se na Prahu 13, protože v těchto kurzech je důležitá i mobilita seniorů. Ale připravujeme třeba finanční kurzy i na objednávku různých ekonomických subjektů. Je to velmi široká oblast.

Hodně se také diskutuje o tom, že by se školy měly dělit na dva typy: výzkumné a edukativní. Jak vidíte tento problém?

Ne každá vysoká soukromá škola se může věnovat výzkumu. Je to otázka kapacity, lidských zdrojů a finančních prostředků. V současné době máme v České republice tři soukromé univerzity, které získaly akreditaci na doktorské studijní programy. Podařilo se nám natolik vylepšit personální obsazení kvalitními pedagogy s odpovídající publikační a vědecko-výzkumnou činností, že na to také aspirujeme. Na druhé straně má naše škola prvním rokem projekt v rámci Grantové agentury České republiky. Byla jsem prorektorkou na Vysoké škole finanční a správní pro vědu a výzkum. A i tam běžely ročně dva takové projekty. Jeden z nich dokonce jako odpovědný řešitel ještě musím dokončit.

Ale obecněji k dané otázce. Jsem přesvědčena, že nejde o to být čistě výzkumná nebo čistě vzdělávací škola. Mně se to škatulkování osobně nelíbí. Možná jsem v tomto názoru ojedinělá, protože toto dělení je už naplánováno. Já vycházím z přesvědčení, že někdo nemůže být dlouhodobě dobrým kantorem na vysoké škole, aniž by prováděl výzkum. To není možné. Dokážu si představit opačnou situaci, že někdo je výborným vědcem, ale není dobrým pedagogem.

Teď máme čtyřicet pět soukromých a dvacet pět veřejných a státních vysokých škol - to je úctyhodné číslo, i když dojde k nějaké redukci. Kolik bude těch výzkumných? Řekněme jen deset škol. Ano základní výzkum v oblasti přírodních a technických věd se má dělat tak, jak se sluší a patří. Chce to i příslušné vybavení. Ale pokud jde o společenské vědy, nejsou zapotřebí laboratoře, jde spíš o to, jak erudovaní lidé tam působí. Jsem pro rozumnou dělbu fondu času každého učitele, tak aby se mohl i vzdělávat, aby mohl obohacovat svou připravenost předávat nové poznatky. A je to i o výzkumu a publikační činnosti. Nevěřím, že když někdo nenapsal ani článek za patnáct nebi i pět let, že z něho může být dobrý učitel.

Závěrečná otázka: co byste doporučila mladému člověku, který se chce stát dobrým profesionálem?

To je otázka! Za prvé se asi nelze rozhodovat o tom, být výborným profesionálem podle toho, co momentálně potřebuje trh práce. Ten se mění a studium vyžaduje nějakou dobu. Lidé mají různé dispozice. Někdy je to rodinná tradice, někde je to talent od pána Boha. Takže každý by měl nejprve poslechnout své srdce a rozhodnout se, zda chce být stavitelem, ekonomem nebo zpěvákem, tanečníkem či hercem. To je velmi důležité.

Když se rozhodne, ve kterém oboru se chce vzdělávat, je třeba se podívat kolik absolventů má ta která škola, jakou má tradici, kdo tam učí, co škola dělá kromě výuky - jestli mají nějaké aktivity typu vědeckých konferencí, jestli mají navázanou spolupráci s nějakou zahraniční prestižní univerzitou, jestli vysílají své studenty do zahraničí a přijímají zahraniční studenty, jestli spolupracují s praxí, kdo jsou jejich partneři...

Pak si samozřejmě musí také reálně zvážit své síly. Ne každý má na to studovat na Harvardu. I u nás jsou školy, kam se jen těžko dostáváte. A nemusí to být jen školy, ale i určité obory. Když to vše zváží a chce studovat, jsem přesvědčena, že se mu to podaří.

Důležité je i po přijetí promyslet svou volbu. Jeden semestr ještě mnoho neukáže, ale rok už ano. A někdy je možná dobře napravit chybu ve výběru už po prvním roce, než se trápit dál a po celý život, že studoval něco, co mu nesedí, ale zvážit změnu školy. A také hledat kontakt s praxí. Je potřeba být aktivní.

A profese? Dobrý účetní nebo daňový poradce je nenahraditelný za jakékoliv situace. Je to téměř jistá nabídka práce. Ale tím nechci snižovat jiné profese. Je to těžké specifikovat, protože dobře jsou na tom třeba i technici. Finance jsou však královnou v našem oboru, ale je to náročné studium.

Prof. Ing. Bojka Hamerníková, CSc.

Narodila se ve městě Kilifarevo, v Bulharsku. Profesionální dráha rektorky Bankovního institutu vysoké školy (BIVŠ) začala na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1990 působila na Fakultě financí a účetnictví (FFÚ) a později na katedře veřejných financí. V roce 2000 se stala děkankou FFÚ. V roce 2006 odešla na Vysokou školu finanční a správní v Praze. Zde působila zpočátku jako vedoucí katedry rozpočtové politiky a managementu veřejného sektoru, později pak jako prorektorka pro výzkum a vývoj. V únoru 2010 byla jmenována rektorkou BIVŠ.