Houston, nemáme problém.

Tedy nedaleko na americké poměry, nějakých 140 km (pro srovnání Praha je od Temelína 130 km).  Tato texaská elektrárna má dva jaderné reaktory od firmy Westinghouse a jmenuje se  South Texas  Project (STP), celkový výkon u STP je 2560 MWe (přibližně o třetinu více než Temelín s 1926 MWe). V provozu je STP od roku 1988 (blok 1) a 1989 (blok 2), tedy generačně lze STP srovnat s Temelínem.  V roce 2009 STP dodalo 21,3 TW.h (a vyprodukovalo 22,4 TW.h) elektřiny; pro srovnání Temelín tehdy dodal 12,6 TW.h.  To je pro STP výsledek o 70 procent lepší než pro Temelín (a ne jen o třetinu, jak by se dalo dle výkonu očekávat).  Letos to vypadá (držme palce), že Temelín snad vyrobí 13,7 TW.h. To je ale stále, ve srovnání s Američany,  proklatě málo. Pojďme se podívat na důvod, proč tolik v Temelíně zaostáváme. Omlouvám se za  jeden odstavec plný žargonu, který je jen pro potěšení inženýrsky založeného čtenáře.

Hledat důvod jen v různé technologii je laciné. Zásadní důvod vidím ve způsobu provozu elektrárny, zejména zvládnutí odstávek. Více jak dvouměsíční každoroční odstávky jsou u Temelína normou; vždy se najde nějaký "objektivní" důvod:  tu se ladí, opravuje turbína, tu se mění palivo celé zóny. Pro přístí léta si už management připravuje další vysvětlení: bude se měnit řídící systém. Ale i takové "nestandardní" úkony lze mimo Čechy stihnout rychle: v říjnu 2006 na STP1 vyměnili palivo a zároveň nízkotlakou turbínu za 27 dnů. Že to není náhoda, potvrzuje duben 2007, kdy na STP2 vyměnili turbínu, palivo a turbogenerátor za 28 dní. Dokonce i výměnu čtyř parogenerátorů na STP2 v roce 2002 stihli rychleji než technologicky výrazně jednodušší odstávky na Temelíně v posledních letech...  Samozřejmě i provoz mimo odstávek je důležitý: od roku 2006 STP pravidelně provozuje bloky v režimu tzv. breaker-to-breaker, t.j. bez neplánovaných odstávek. A to STP není nejlepší texaská jaderná elektrárna.

Zaměstnanci Temelína nejsou žádní nazdárci, dělají s elektrárnou, co mohou.  Určitě se jim moje kritika nečte snadno. Je jim omluvou, že některé uvedené "objektivní" důvody jsou přímým důsledkem konceptu rusko-americko-český medvědo-kočko-pes, kterým Temelín je. Přeci s novými reaktory tyto chyby nemůže nikdo soudný  udělat znovu. Proto mně vstávají vlasy hrůzou, když čtu pro nové bloky Temelína: „Ideální by bylo zopakovat první dva bloky Temelína - spojit ruskou technologii s americkým řídicím systémem," a to od ředitele Vítkovic; věru  nevím, co k tomu napsat, a neurazit...  A Václav Matyáš, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, jde ještě dál: "Realizace tak velkého projektu systémem dvou dodavatelů, jeden pro jaderný ostrov a druhý pro konvenční část, není nic neobvyklého.....Měli by se přesvědčit, jak probíhala spolupráce investor, projektant a dodavatelé při výstavbě předchozích jaderných elektráren v ČR."  Inu, já se nemusím přesvědčit, pane Matyáši, děkuji - okolo Temelína je dnes už dost rodinných staveb z betonu jaderné kvality. V tomto bodě se musím zastat ČEZu, že se drží konceptu jednoho dodavatele.

Jak se dá očekávat, i STP chce stavět nové reaktory, dva ve stejné lokalitě jako jsou ty původní tlakovodní. Volba v Texasu ale padla nikoliv na tlakovodní, ale na varné reaktory ABWR od japonské firmy Toshiba. Ta sice vlastní americký Westinghouse, ale změna technologie i dodavatele ukazuje americkou nezaujatost podloženou ekonomickými výpočty. Japonci samozřejmě své zedníky a instalatéry (ale i kvalifikované nejaderné odborníky) do Texasu nepošlou, partnerem bude firma Shaw, která dodá v podstatě vše, co je nespecifické pro jaderné elektrárny. Nepřekvapí, že americký Shaw si vybrala japonská Toshiba sama... stejně jako si české subdodavatele vybere každý rozumný vítěz tendru i v Česku.

A pro odlehčení na závěr důkaz, že i v STP se umějí zaměstnanci bavit. Textař Hubenak má české předky...