Jsou cestáři méně schopní než energetici?

Přemíra sněhových vloček trápí letos celý prosinec každého, kdo musí za prací či jinak nutně cestovat. Silnice jsou nevyzpytatelným terénem, o mnoho lépe na tom překvapivě není jen železnice. Pohyb po nich je většinou obtížný na horách i v nížinách, ve všech českých i moravských krajích. Leckde vyhlašují kalamitní stavy.

Naproti tomu bez dodávek elektřiny byl jen zlomek lidí a to většinou pouze v neverlkých oblastech postižených velmi nadprůměrným přídělem mokrého sněhu. Tedy na Tachovsku, Toužimsku, Chebsku a Sokolovsku. Opravy za to trvaly o poznání déle než obvykle. Naši technici (říkáme jim provozáci, na západě pochopitelně spíše provozácí) museli řezat stromy nejen ve vedení, ale často vypomáhali i cestářům, protože jinak by nikam nedojeli.

Bez asfaltu pod nohami 

Vypadá to jako příprava na to, že se na úkor lidí od silnic začnou ti od drátů vytahovat, že to zvládají lépe. Ne, to by nebylo fér. Navíc by to připomínalo dětskou výmluvu, já sice dostal trojku, ale Květa pětku.

Jde mi spíše o to ukázat, jak rozdílně se nás počasí dotýká. Společným rysem údržby silniční a rozvodné sítě je neblahý vliv stromů, které neunesou zátěž či poryv větru. Rozdíl je v tom, jak se závady nalézají a odstraňují. V tom to mají cestáři snazší, jedou a řežou a stále mají asfalt pod nohami,

Naši lidé musejí vzít na ramena žebřík, do ruky pilu a další vybavení a pěšky putovat pod dráty a brodit se.

Navíc máme další nevýhodu, často potíže způsobuje i pouze nakloněný strom, jehož kymácející se větve způsobují za větru časté krátkodobé zkraty. To se obtížně hledá, zrovna dnes ráno jeden provozák kvůli tomu číhal na kopci nad bělou nad Radbuzou, aby podle záblesků našel takovou „zlobivou“ haluz. Povedlo se. Zaradoval se, vyrazil opravovat a za chvíli ho nadšení opustilo, bůhví po kolikáté už letos volal o pomoc. Auto beznadějně zapadlo.

Pokud tedy vidíte v lese záhadné záblesky, moc sobě, sousedům i nám pomůžete, pokud to zavoláte na linku 840 850 860.

Jiné je to se sněhem, pár centimetrů dokáže předělat hrbolatou vozovku na dokonale hladkou skluzavku. Drátů se netýká.

Za vším hledej člověka

Pak jsou ale vlivy, které na nás působí takřka shodně. Prvním z nich jsou přechodové stavy kolem nuly, namrzající déšť a podobně. Situace, kdy ani nejlepší stav techniky nezabrání vážným poruchám. Pak nezbývá než trpělivost.

Druhým je nekázeň a nerozum lidí. O vině řidičů se mluvívá hodně. U elektřiny ale v zimě zaznamenáváme zejména ve velkých městech řadu nehod, za které může jednoznačně člověk.

Podobá se to mediálně známému příběhu o tom, jak si nový primátor málem nerozsvítil stromeček. Tvrdil sice, že pořadatel akce za to nemůže, ale zvažte sami. Mám jistič umožňující výkon 80 kW a pro osvětlení, ozvučení a další věci potřebuji 30kW, zbývá 50 kW na 100 stánků, na každý tedy 500 W, což většině nestačí ani na osvětlení. Přitom jen rychlovarná konvice potřebuje 1500 W, mikrovlna 2000 W a tu a tam se objeví už úplně „nenažraná“ infralampa či přímotop. Je na místě divit se, že jistič vypadával tak dlouho, že nakonec shořela i pojistka v trafostanici?

Trhy jsou extrém, ale máme řadu míst, kde elektřina vypadává poměrně pravidelně právě proto, že ani uživatelé bytů si nechtějí či neumějí spočítat, jaké spotřebiče mohou zapojit do zásuvek. Přetěžování sítě při přitápění elektřinou nakonec postihne i zodpovědné domácnosti. Hněv sklidí distributor, ale ještě větší by sklidil, kdyby se pokusil kontrolovat, zda všichni mají jen takové spotřebiče, které jejich jistič „utáhne“.

Neviditelní služebníci

Ovšem oproti nekázni na silnicích jsou tyhle naše starosti malé, v tom je asi největší rozdíl mezi prací mužů v oranžových vestách a těch s oranžovým éčkem na kapotě. Oni vzájemně pro sebe mají pochopení, vědí, že s rychlostí protahování a oprav nebude nikdy nikdo úplně spokojený. Je jim jasné, že ideální řešení neexistuje. A koneckonců jsou zvyklí na škádlení netrpělivých řidičů či zákazníků, lidi nebaví nadávat jen na počasí, šťavnatěji (a tedy účinněji) se kleje na lidi a instituce. Když emoce opadnou, měli bychom si připustit, že úplné vítězství nad přírodou za každých okolností není možné a že cestáři a montéři v terénu dělají vše, co je možné, aby následky živlů zmírnili. I když je to občas téměř beznadějné. Sami se většinou moc nevztekají, kde by to na to po pár hodinách spánku a dřině ve den v noci vzali čas.

Najít viníka, to je důležitá potřeba duše moderních rozmazlených lidí, ty cestářské zase zaslouží alespoň občas uznání a zastání!

Martin Sobotka, manažer komunikace a mluvčí Skupiny ČEZ pro západní Čechy