Brusel (je) jednička

Soudní rozhodnutí vydaná v členském státě EU jsou vykonatelná v ostatních členských státech na základě nařízení Rady ES 44/2001, populárně nazývaného Brusel I. Na první pohled to vypadá jednoduše - za stanovených podmínek lze dosáhnout rozhodnutí proti zahraniční společnosti na domácím hřišti, přičemž takový rozsudek bude závazný i ve státě jejího původu. Pokud dobrovolně nesplní povinnosti stanovené rozsudkem, lze exekučně postihnout její majetek i tam, kde je doma.

Má to však háček, lépe řečeno pořádný hák. Podle stávajících pravidel rozsudky nemají účinky v jiném členském státě automaticky. Nejprve musí být schváleny a prohlášeny za vykonatelné soudem ve státě výkonu rozhodnutí, a to ve zvláštním mezitímním kroku - řízení o prohlášení vykonatelnosti, tzv. exequatur. Takových řízení probíhá každoročně v EU více než 10 000 (u nás loni ale asi jen něco přes 40), náklady na řízení leckdy trvající až několik měsíců se pohybují od 2 000 do 12 000 EUR.

Evropská komise nyní přišla s návrhem na zásadní reformu nařízení Brusel I a zrušení tohoto typu řízení. Rozsudky se mají stát automaticky vykonatelné v celé EU a výkon rozhodnutí bude moci soud pozastavit pouze výjimečně. Reforma by také měla limitovat obstrukce nazývané "italské torpédo". V obchodních smlouvách je často dohodnuto konkrétní sudiště, s cílem dosažení průtahů je ale platnost takových dohod jednou ze stran často napadána. Podle návrhu reformy by proto takovou platnost posuzoval právě soud, který je v oné smlouvě určený.

Návrh také obsahuje posílení účinku rozhodčích doložek. Tyto jsou nyní nezřídka napadány u soudů ve státě, kde je větší šance dosáhnout rozhodnutí o jejich neplatnosti. To má reforma omezit.

Pozoruhodné je i obecné zdůvodnění reformy, které si osvojilo bruselský výrazový aparát z hospodářské oblasti. Vedle tradičních pilířů myšlenky evropské integrace, tedy volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu, se nyní výslovně argumentuje volným pohybem rozsudků. (Zdá se, že pro evropské legislativce neexistuje už téměř nic, co by nedokázali volně rozpohybovat.)

Uvidíme, zda se dočkáme skutečného zkrácení přeshraničních sporů. Snad to nedopadne jako s evropským platebním rozkazem, pro který je stanoveno, že soud jej má vydat co nejdříve, zpravidla nejpozději do 30 dnů od podání návrhu. Vynalézavost našich soudců je však skutečně bez hranic - zažili jsme mnohaměsíční oddalování poukazováním střídavě na nedostatek překladatelů, onemocnění soudkyně a podobně. Takže ve snaze najít recept na zdržovací taktiky soudců i neplatičů je Brusel skutečně jednička a pro tentokrát si zaslouží chválu a podporu.

Text vyšel také v HN