Silná koruna je zpět na scéně

Koruna v uplynulém roce zůstala naprosto stranou investičních strategií velkých investorů. Ani makroekonomická situace, ani finanční trhy nenabídly žádnou investiční příležitost, které by se devizoví hráči mohli úspěšně chytnout. Česká ekonomika nastartovala k růstu, jeho tempo ale postrádalo moment překvapení a prakticky neumožnilo obnovit dohánění ekonomické úrovně vyspělé části Evropy. V platební bilanci byly toky iniciované nefinančními subjekty víceméně v rovnováze, takže nezavdávaly příčinu ke kursovým pohybům. Úrokové sazby ČNB byly po celý rok srovnatelné s eurozónou. Jednoznačný se nezdál být ani sentiment globálních investorů vůči Česku v kontextu dluhové krize v Evropě. Na jednu stranu oceňovali nižší zadlužení českého státu proti periferii eurozóny, na druhou stranu byli opatrní v hodnocení rizika nákazy v případě eskalace krize.

Nedostatek impulsů pro pohyb koruny z domácího prostředí ještě umocnil význam kursu EUR/USD jako hlavní hybné síly pro změny v EUR/CZK – faktoru, který se prokazatelně uplatňuje od poloviny roku 2008. Oslabuje-li dolar vůči euru, posiluje koruna nejen vůči dolaru, ale i vůči euru, a naopak. Ani značné fluktuace kursu EUR/USD během 2010 ale nezabránily tomu, aby volatilita (kolísavost) české koruny vůči euru klesla prakticky na předkrizovou úroveň.

Stabilní kurs koruny na úrovni všeobcně akceptovatelné ekonomickými subjekty je ideálem, který z více důvodů nemůže dlouho vydržet. Předně, strategie hedge fondů se pravděpodobně proti loňsku změní. Loni (ale také už v roce 2009) vydělaly fondy na zhodnocení měn východní Asie a Latinské Ameriky. Tyto měny se v současné době jeví většinou jako nadhodnocené a řada tamních zemí navíc zavedla různá opatření na omezení přílivu kapitálu. Investoři se tak nyní zaměří na omezený okruh jiných měn, které loni proti dolaru či euru výrazně nezhodnotily. Česká koruna patří mezi ně.

Za druhé, makroekonomicky nyní Česko vypadá v Evropě jako jednooký král mezi slepými. To ne sice z hlediska ekonomického růstu (ten bude srovnatelný s eurozónou), ale kvůli nedostatku významných rizik. Ve vnímání dluhové krize investory se začne (možná už začíná) uplatňovat hledisko oddělování zrna od plev. Bude-li na Česko nahlíženo ekonomicky jako na sedmnáctou spolkovou zemi Německa, převládne názor, že má šanci přežít evropskou dluhovou krizi v lepší kondici než většina ostatních států. Za třetí, ekonomické reformny současné vládní koalice by byly přesně tím, na co by investoři v dané situaci slyšeli.

Sečteno a podtrženo, nemělo by nás vnitřně překvapit rychlé a citelné zhodnocení koruny. Otázka vzbuzující více pochyností ovšem je, zda je na takový vývoj připravena také celá česká ekonomika. Na jednu stranu jsou pro letošní rok velcí exportéři proti posilování kursu celkem dobře zajištěni. Na druhou stranu je pro mnohé z nich práh bolesti (kurs, při němž by bez zajištění již neprodukovali zisk) nebezpečně blízko kvůli nízkým maržím z postkrizového období a dalšímu růstu nákladů na suroviny a energie. Silná koruna bude tedy víc než kdy jindy omezovat schopnost exportérů získávat nové zakázky.

Přispěchá případně exportétům na pomoc ČNB svou kursovou politikou? Stěží. V době, kdy se inflace (momentálně meziročně na 2.3%) začíná odpoutávat od cílové hladiny 2%, nezbude ČNB než se držet svého zákonného mandátu a silnou korunu přivítat. Výhní si budeme muset projít. Bude to něco stát, ale nezůstaneme v ní věčně.