K čemu je Estonsku euro?

Estonsko se stalo sedmnáctým členem eurozóny. Premiér Andrus Ansip prvního ledna během mrazivé noci v Talinnu mával před nadšeným davem prvními euro-bankovkami.

Estonci mají společnou měnu de facto již dlouhou dobu. Od jejího vzniku drželi vůči euru fixní kurz a svým způsobem kopírovali společnou měnovou politiku Evropské centrální banky (ECB). Na rozdíl od běžných členů klubu ale doposud neměli výhody spojené s hlasovacími právy nebo s přístupem k levným a rychlým penězům od ECB v průběhu krize. Rozhodovali se tedy čistě mezi tím, jestli členství v euroklubu posvětit, nebo z eurozóny vystoupit. A nebylo to jednoznačné rozhodování.

Vystoupení by bylo v mnoha směrech logické. Estonsko je malou otevřenou ekonomikou, která se neorientuje na země eurozóny. Má daleko silnější vazbu na Rusko a na severní Evropu, kde se platí eurem pouze ve Finsku. Do srdce eurozóny, Německa, kam proudí třetina českých vývozů, posílají Estonci pouhých pět procent exportů.

Kurz estonské koruny by si navíc vzhledem k hlubokému propadu HDP v průběhu krize zasloužil oslabit. Není to ale tak lehké. Estonský finanční sektor se podobně jako irský v minulosti i kvůli vazbě na euro výrazně zadlužil. Zahraniční dluh Estonska tak dnes i přes mizivé zadlužení vlády výrazně překonává sto procent HDP. Jakékoliv výraznější oslabení domácí měny by proto přímo ohrozilo schopnost estonských bank tuto dluhovou kouli splácet.

Logickou volbou Estonců proto bylo své neoficiální členství v euro klubu posvětit a vedle hlasovacích práv v ECB  získat pro svůj finanční systém levnější a rychlešjí eura. Estonci také na rozdíl od řady problematických členů eurozóny dokázali, že umí bojovat s vnějšími šoky i bez samostatné měnové politiky. Většina zaměstnavatelů během krize tvrdě seškrtala mzdy i pracovní místa.  Proto v roce 2010 rostla Estonsku produktivita práce nejrychleji ze všech zemí Evropské unie, zatímco mzdové náklady dál klesaly. Jinak řečeno Estonsko začalo rychle obnovovat svoji konkurenceschopnost, aniž by k tomu potřebovalo pomoc znehodnocující měny. O tom se Řecku nebo Portugalsku může jenom zdát.

Oproti těmto zemím mají Estonci navíc výhodu nejnižšího vládního dluhu v celé Evropě. Jejich soužití s eurem tedy může být nakonec docela příjemné. Do Talinnu zbývá jenom popřát, ať jim radost z eura vydrží co nejdéle a ať nemusí platit dluhy jiných nebo zpátky přesedlávat na německou marku, na kterou byli zvyklí před rokem 1999

Psáno pro Lidové noviny