Když jsem se podivil, že se ještě pěstují a nevytlačily je šlechtěné, tisíckrát křížené a jinak upravované druhy, odvětila, že matčino, boskop nebo karešovu nic nenahradí. Jsou to totiž původní domácí stromy, které si na místní podmínky zvykaly desítky či stovky let a proto je jen tak nic nerozhází. Nepotřebují přílišnou péči, jsou odolné proti chorobám a stále nějaké to jablko či třešeň pěstiteli dají. Byl jsem rád, že stromy, co si pamatuji ze zahrádky své babičky jsou stále s námi a přežily rok 2000.
A naskočily mi i další příklady. Původní odrůdy švestek na Valašsku dnes křísí místní likérka, protože jinak by musela svůj zdroj dovážet odkudsi z ciziny nebo zavřít provoz, protože švestky devastuje nemoc zvaná "šárka". České odrůdy brambor dnes zase vyhledávají fajnšmekři, kuchaři i gurmáni, protože jejich chuť je nezaměnitelná. Klasický český česnek dnes naštěstí dostanete alespoň na farmářských trzích, protože ten čínský z obchodu se nejenže velmi rychle kazí (u česneku věc nevídaná) ale navíc s česnekem má tolik společného asi jako červený rybíz a červené víno. Je to jen další potvrzení v řadě, že má smysl kupovat původní české věci, protože dostanete nejen kvalitu, ale zároveň máte jistotu, že peníze jdou na věci, které se vypěstovaly u nás.
P.S. Včera ve zprávách hlásili, že čeští farmáři oseli českým česnekem na rozdíl od minulých let spoustu ploch, protože zájem mezi zákazníky o něj stoupá geometrickou řadou. Tak hurá, probudili jsme se.
Autor pracuje ve Vodafonu jako senior manažer oddělení Společenské odpovědnosti.
