Zbožní fetišismus

„Bohatství společností, v nichž vládne kapitalistický výrobní způsob, jeví se jako „ohromný soubor zboží“, jednotlivé zboží jako jeho elementární forma. Naše zkoumání začíná proto rozborem zboží.“ Touto úvodní větou v první díle svého Kapitálu nastínil Karel Marx svůj způsob uchopení kapitalismu. Síla jeho přístupu tkví v tom, že rozbor začíná v detailu – u zboží. Nevychází z nějakých obecných předpokladů, nýbrž se ocitá bezprostředně in medias res. Z tohoto pohledu předkládá čtenáři fascinující intelektuální hru, která strhává. Jeden z Marxových nejdůležitějších životopisců, Franz Mehring, dokonce napsal, že ona první kapitola je z literárního hlediska jeden z jeho nejvýznamnějších textů.

Když Karel Marx analyzuje kapitalistický systém, všímá si toho, že zboží má mnohem větší výpovědní hodnotu, než se na první pohled zdá. Doslova v Kapitálu napsal: „Na první pohled vypadá zboží jako velmi prostá a triviální věc. Jeho rozbor ukazuje, že je to velmi zpropadená věc, plná metafysické rafinovanosti a theologické záludnosti.“ Tento metodologicky zajímavý podnět jemně naleptává východiska klasicko-liberální ekonomie, která představuje zboží jako běžnou a „sekularizovanou“ součást trhu. Trh pak vysvětluje jako „systém se svou vlastní logikou, systém, který funguje.“ (Paul Samuelson) Velmi racionalizovaně se zboží chápe jako vědomý prostředek člověka ekonomického, který „nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady.“ (Robert Holman) Karel Marx ovšem nastavuje ekonomické teorii zrcadlo, když se dotazuje po větších hloubkách zbožní směny. Ptá se, zda-li zboží a směnné vztahy nezakrývají hlubší a na lidské vůli svým způsobem nezávislé struktury. Struktury, které se zvěcňují ve zboží a toto zboží pak zpětně zakrývá skutečné sociální vztahy. Jeho zrcadlo je ovšem rozbíjeno kamenem s nápisem lidská svoboda. Proti neosobním strukturám kapitalistického systému staví liberální obhájci autonomii jedince. „Svoboda volby je možnost sám si vybrat mezi příležitostmi, které se mně nabízejí. Tuto volbu uskutečňujeme dnes a denně, neustále. Svoboda volby je základním principem našeho života.“ (Robert Holman) Zajisté se jedná o přesvědčivý a smysluplný argument, nicméně se obhájci kapitalismu sami ochuzují o rozšíření svých poznatků. Někdy je velmi přínosné stát se ďáblovým advokátem a sledovat badatelskou stopu svého souputníka.

Ke zbožnímu fetišismu. Karel Marx přichází již ve svých mladších textech s pojmem odcizení, který v Kapitálu sice už ustupuje, ale do jisté míry ho nahrazuje koncept fetišismu: „Je to jen určitý společenský vztah lidí samých, který tu pro ně nabývá fantastické formy vztahu mezi věcmi. Abychom našli analogii, museli bychom se uchýlit do mlhavých sfér náboženského světa. Tu se jeví produkty lidského mozku jako samostatné bytosti nadané vlastním životem a stojící v určitých vztazích k lidem a k sobě navzájem. Tak je tomu i ve světě zboží s produkty lidských rukou. Toto nazývám fetišismem, který je nerozlučně spojen s produkty práce, jakmile se vyrábějí jako zboží, a který je tedy neoddělitelný od zbožní výroby.“ Zboží je z Marxova pohledu věc, kterou sice stvoří člověk, je produktem jeho intence, ale od jisté chvíle pak žije vlastním životem. Soustava zboží na směnném trhu vytváří sféru od člověka oproštěnou, ba co víc, člověka omezující. Ten se k ní pak vztahuje jako ke svému fetiši a smyslu života. Před moderní obhájce kapitalismu tak zanechal Karel Marx pozoruhodný intelektuální pomník. Lze ho odmítnout hned z několika pozic a v každém okamžiku svobodně se rozhodující jedinec je jen jednou z možných. Domnívám se ovšem, že dnešní koncept kapitalismu si musí v duchu Karla Marxe klást tuto otázku – jaká je míra autonomie lidského jednání na trhu a přeneseně ve společnosti vůbec? Na jedné krajní straně stojí zarputilí zastánci svobodného individua a na straně druhé strnulí deterministé. Je snadné zastávat extrémní názor, je těžší vést dialog.

V souvislosti se zaváděním školného na vysokých školách v České republice vznikla studentská iniciativa s názvem „Vzdělání není zboží“, která razantně vystupuje proti tomuto plánu. Obdobně bychom určitě mohli očekávat iniciativu „Zdraví není zboží“ v souvislosti s privatizací zdravotnictví či „Stáří není zboží“ v souvislosti s důchodovou reformou. Rozbor Marxova konceptu zbožního fetišismu z pozic moderních obhájců kapitalismu považuji za poměrně zásadní věc i z tohoto důvodu, neboť právě někteří kritikové kapitalismu upozorňují (ač se pravděpodobně často za žádné marxisty nepovažují) na důležitý aspekt naší tržně hospodářské společnosti, která tenduje k výkladu světa prizmatem zbožní směny. Joan Robinsonová v závěru své knihy o marxismu z roku 1942 poněkud přehnaně ale v jádru však správně píše: „Marx, jakkoli nedokonale rozpracoval detaily, postavil před sebe úkol rozkrýt vnitřní zákonitost kapitalismu a pokud existuje nějaká naděje na pokrok v ekonomické teorii vůbec, musí být v řešení Marxem představených problémů moderními akademickými metodami.“