Firmy za mřížemi

Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, se kterým přichází ministerstvo spravedlnosti, evokuje představu provinilé korporace konečně snad důsledně pykající za hříchy spáchané jejím jménem a v její prospěch. Tedy společnosti dosud se schovávající za své manažery či zaměstnance, kteří zatím jediní mohou nést následky kriminálních provinění. Pojem právnické osoby je ale přitom útvarem umělým, právní fikcí, vždy pouhou reprezentací zájmů tvorů z masa a krve. A konkrétní lidé jsou pak vždy těmi, kteří uplácejí, vydírají či pletichaří, a kterým to či ono přináší prospěch.

Nač tedy kriminalizovat jednání „osoby“, která sama nemyslí, nemluví, neužívá si přepychu? Oblíbenou mantrou je potřeba plnění závazků, které nám diktují mezinárodní smlouvy a normy. Zde dokonce nejen Brusel, oblíbený cíl domácího rebelantství, ale i ještě globálnější společenství a úmluvy. Po pravdě je však třeba přiznat, že sice jsme poslední v EU, kteří trestní či podobnou odpovědnost právnických osob zavedenu nemají, mezinárodní úmluvy však nevyžadují výslovně vztažení norem trestního práva na firmy. Požadavkem jsou pouze účinné nástroje zajišťující sankcionování právnických osob při specifické trestné činnosti. A tady je možná větší potíž.

S hospodářskou kriminalitou se naše policie už tak nelehce potýká. Podle návrhu zákona bude k postižitelnosti právnické osoby třeba prokázat, že za ni jednal ten, kdo je k tomu oprávněn (definice je ale hodně široká, zahrne jednatele až i prodavačku, a třeba i společníka skrývajícího se za nastrčenou figurku). A dále, že orgány společnosti jeho jednání schválily (už někdo viděl rozhodnutí představenstva o předání úplatku?) nebo že neprovedly preventivní a kontrolní opatření k zamezení nekalého jednání zaměstnanců (bude stačit vylepení etických kodexů či samolepek „Neuplácet!“ v openspace?). Jsem zvědav, jak si s tímto policisté poradí.

Oproti takovému Bribery Act, který aktuálně způsobil pozdvižení v Británii, možná půjde o poměrně krotkou normu. Dobrou tak k zaškrtnutí si kolonky: mezinárodní závazky – splněno. Spíše zbytečně se zákon sice snaží ukazovat zuby třeba tam, kde stanoví, že trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba za ni jednala příslušným způsobem. Nebude se tedy vědět kdo, ale bude muset být zjištěno, že byl za firmu oprávněn jednat – nechápu. Anebo – odpovědnosti právnické osoby nebrání neodpovědnost za ni jednajícího člověka, byť třeba pro nepříčetnost.

Nepodceňoval bych ale případný preventivní charakter normy, ač se trochu bojím možného opačného efektu. Dnes se totiž mnozí manažeři začínají bát teprve, když se vytáhne trestní zákon, protože tuší, že tam jde každý se svou vlastní kůží. A nově můžou mít pocit, jakoby i kriminální chování za ně odnesla firma.

Text vyšel také v HN