1 hodina, 35 minut, 1. leden 2011.
Silvestrovské veselí rozráží myšlenka, že mi začíná Rok jinak.
Dokonce i pár kamarádů vzpomíná, jak hlasovali. Čeká mě dvanáct měsíců práce pro organizaci, kterou relativně dobře znám, protože jsem jí pomáhala s fundraisingem a budováním nového týmu téměř po celý rok 2010 jako dobrovolnice. Oproti jiným účastníkům programu tedy nevstupuji do nového prostředí. Naopak znám všechny slasti i strasti, které nás v Nové škole společně čekají.
2011 bude Rokem jinak i pro zbytek mé rodiny, protože si mezi sebe rozdělíme péči o našeho ještě ne dvouletého Štěpána. Můj manžel bude mít hlídací úterky, pražská babička pondělky a pražská velmi aktivní prababička středy a čtvrtky.
Do práce skáču po hlavě. Uklidňující je, že mám možnost navázat na věci, které jsem rozjížděla v prosinci.
Leden se odvíjí ve jménu psaní grantových žádostí. Máme nápady na předložení projektu pro Diplomatic Spouses Associtation. Chceme bojovat o nevelkou, ale přesto cennou finanční podporu v rámci Minigrantů Veolia. S kolegyní rozbíhám zpracování žádosti na podporu profesionalizace dobrovolnického programu od Ministerstva školství.
Nejednu vrásku mi ale způsobuje především obrovská příležitost v předvánočních výzvách téhož ministerstva. MŠMT se nečekaně rozhodlo podpořit rozvoj komunitního školství v ČR, což je oblast, kde Nová škola patřívala mezi ústřední hráče. I proto máme zájem zabojovat a ve velmi krátkém čase připravit žádost o podporu ze strukturálních fondů.
Hned po novém roce tedy vyrážím na jednání do Brna a v Praze lanařím dobrovolníka, který je ochoten pomoci. Společnými silami musíme zvládnout něco, co se v lednu jeví jako nezvládnutelné.
Začátek února ukáže, jak jsme obstáli!
