Ekonomie a historie

Joseph Schumpeter, jenž se Karlem Marxem zaobíral poměrně podrobně ve své knize Kapitalismus, socialismus a demokracie, upozornil na několik zajímavých momentů jeho díla. Mimo jiné se pozastavil nad tím, jak Marx a jeho následovníci pracovali s dějinami a jejich výkladem při obhajování své ekonomické teorie: „Marxisté tuto techniku plně využívali. V tomto případě s mimořádným úspěchem, protože fakta, o něž šlo, se vyznačují tou výhodou, že je povrchně zná každý, zatímco těch, kteří jim důkladně rozumějí je jen nemnoho.“ Schumpeter tím tak velmi dobře upozornil na dle mého soudu další zrcadlo nastavené Marxem dnešní liberální ekonomické teorii.

Ve svém Kapitálu věnoval nemalou pozornost tomuto tématu, když analyzoval tzv. původní akumulaci. Už Adam Smith přišel s pojmem „previous accumulation“, když se snažil vysvětlit vznik kapitalismu. Karel Marx úvahy klasické politické ekonomie o této otázce nazývá „dětinskými báchorkami na obhajobu vlastnictví“. Říká, že při vzniku kapitalismu nešlo v žádném případě o idylku, při které pilná a inteligentní skupina lidí začala spořit a vytvořila tím prostor pro vznik kapitálu. Podle Marxe jsou dějiny plné podmanění, loupeží a násilí. A jinak tomu nebylo se vznikem kapitalismu. V rozsáhlé argumentaci se zamýšlí nad historickými mezníky prakticky od pozdního středověku, přes anglickou revoluci až k počátku 19. století. Je evidentní, že moment dějin v jeho teorii hraje klíčovou roli.

Smyslem tohoto článku není rozebírat, zda-li byli a jsou kapitalisté hodní nebo zlí. Ani to jak kapitalismus vznikl. Spíš bych chtěl poukázat na fakt, že ekonomická teorie by měla svůj výklad společnosti směřovat i do minulosti. Často jsme totiž svědky toho, jak zkratkovité výklady dějin podmiňují ekonomicko-společenské výklady současnosti. Za všechny jmenujme vyrovnání státu a katolické církve nebo názory na Evropskou unii. Každá ekonomická teorie, jež chce aspirovat na vysvětlení přítomnosti, by měla brát v potaz reflexi minulosti. Současná liberální ekonomická teorie se nezřídka tváří, jako by její závěry byly nutným teleologickým vyústěním dějin. Že vlastně dějiny šly nutně tímto směrem a teď jsme tak říkajíc na jejich konci. Dnes už opravdu klasickým dílem v tomto směru je dílo Francise Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk). Obdobně postupoval i Karel Marx ovšem s tím rozdílem, že jeho analýzy mají mnohem větší význam pro samotnou teorii kapitalismu než je tomu dnes u liberálních ekonomů. Ti spíše spoléhají na obhajobu kapitalismu bez dějin – z něho samého. Minulost je jim pak často pouze dokreslením onoho vývoje k předem vytyčenému cíli, zatímco u Marxe jde o klíčový argumentační nástroj pro vysvětlení podoby kapitalismu.

Novodobá obhajoba kapitalismu by se neměla obejít bez historických analýz. Celou situaci ovšem stěžuje narůstající míra specializace. Historikům i ekonomům většinou tak chybí dostatečné znalosti z toho druhého oboru. Požadavek na ekonomicko-historické analýzy je o to naléhavější, že ve společnosti je stále patrný vliv schémat jednoduchého marxismu-leninismu, skrz která mnozí lidé stále ještě vidí vlastní minulost. Pokud myslíme obhajobu liberálního kapitalismu vážně, měli bychom hlouběji vykládat jeho vznik, proměny a význam v moderních dějinách. Jinak přenecháme místo ideologické a schématické interpretaci minulosti, což vytváří prostor pro někdy až extrémistické ekonomické výklady.