Patří budoucnost obnovitelným zdrojům? Ano, ale...

Se zájmem jsem si přečetl blog Petra Honzejka "Jak jsem se stal Klausovcem" i jeho článek "Globální úlet z Bruselu", který to celé vyvolal. Oba doporučuji k přečtení, protože velmi stručně, ale výstižně zachycují problém, který v Česku máme: úspory zatím pořád nejsou brány jako nejlepší a první zdroj energie, který máme k dispozici.

Petr Honzejk zcela korektně vyjádřil svou skepsi k tomu, zda v Evropě při snižování emisí postupujeme racionálně, když masivně investujeme do opatření, která společnost stojí mnoho peněz (např. obnovitelné zdroje), spíše než do úsporných opatření, která společnosti přinášejí dlouhodobý zisk.

Diskusi na toto téma nemusíme zbytečně emocionálně vyhrocovat. Česká pobočka McKinsey nám totiž už před dvěma lety spočítala náklady na ušetřenou tunu CO2 podle různých opatření, která jasně ukazuje, že úsporná opatření na budovách, v dopravě, atd. přinášejí negativní náklady (neboli zisk) a tedy využití tohoto potenciálu je nanejvýš racionální. Pokud budeme chtít emise snižovat dále, bude nás to jako společnost už něco stát. Jaderná energetika se podle McKinsey pohybuje ještě kolem nuly (což je vzhledem k obřím investičním nákladům poněkud podivné, ale budiž). Následují opatření typu zalesňování, zachytávání a ukládání CO2 (CCS) a obnovitelné zdroje.

Samozřejmě, že tato křivka neznamená, že investice do obnovitelných zdrojů jsou vyhozené. Tyto náklady je totiž nutné porovnat s náklady nečinnosti, tedy s náklady, které později přinesou změny klimatu. Zpráva sira Nicholase Sterna pro britskou vládu například říká, že se rozhodně vyplatí jednat dnes, než později čelit následkům dnešní nečinnosti.

Co však křivka McKinsey jednoznačně ukazuje, je v jakém pořadí bychom měli ke snižování emisí přistupovat. Nejvíce bychom se měli soustředit na vytěžení ekonomicky nejpřínosnějších opatření a teprve pak postupně investovat do těch dražších a dražších. Jakýkoli jiný postup je nesmyslný.

Česko mělo k této problematice dosud poněkud neobvyklý přístup, který se dá charakterizovat jako "ode zdi ke zdi". Dvě nejvýznamnější opatření totiž byla program Zelená úsporám a podpora fotovoltaiky – tedy jedno opatření na tom nejvýhodnějším konci křivky a druhé na tom nejdražším.

Znovu opakuji, než budu také nařčen z toho, že jsem klausovec: neříkám, že podpora obnovitelných zdrojů  je špatně. Obnovitelné zdroje jsou nové technologie, které se překotně vyvíjejí a postupně zlevňují. Naopak u jádra se zdá, že se neustále zdražuje a některé studie ukazují, že dnes už je jádro dražší.

Budoucnost energetiky tak jistě obnovitelným zdrojům patří – ale teprve poté, co se vyčerpá potenciál úspor. Plýtvání neobnovitelnou energií by zkrátka nemělo být nahrazeno plýtváním obnovitelnou energií, ale jejím efektivním využíváním.

A od toho jsme v ČR s našimi nezateplenými budovami, starým vozovým parkem a energeticky neefektivním průmyslem bohužel ještě pořád velmi vzdáleni...