NEZATRACUJTE AFRIKU, JEJÍ PŘÍBĚH JE TEPRVE NA ZAČÁTKU

Bohužel v osmdesátých a devadesátých letech došlo k rozplynutí těchto nadějí, když v mnoha afrických zemích došlo k naprostým politickým kolapsům, ať už se jednalo o východní Kongo, Zimbabwe, Súdán či Somálsko. Rwanda si za přihlížení OSN prošla otřesnou genocidou, v jejím světle by francouzská revoluce bledla závistí.

A tak dnes, o půl století později, ekonomové vyzdvihují Asii a naopak debatují, zda je tentokrát Afrika ztracený případ. Někteří věří, že rozvoj v Africe je navždy ztracen. Těmto prognostikům nahrávají výrazně do karet současné politické nepokoje v Severní Africe. Všichni známe příběh, ve kterém zatknutí zelináře, jenž si již nemohl dovolit platit vyšší úplatky, představovalo začátek konce prezidenta Bena Alího. Rovněž pozorujeme zrychlující se poločas rozpadu severoafrických autoritářských režimů – nepokoje v Tunisku vyeskalovaly zhruba po měsíci, konec Mubaraka v Egyptě trval kolem 16ti dnů a v Libyi je již po dvou týdnech jasné, že Kadáfí je mrtvý muž.  

I přes tyto čeká Afriku dle našeho názoru světlá budoucnost. Pokud se podíváme hlouběji pod povrch, Afrika dnes prochází obrovskými změnami a akcelerujícím hospodářským růstem. Dle studií OSN byla Afrika před začátkem krize regionem s nejvyšší návratností investic a nemáme důvod nevěřit, že se Afrika opět vrátí do čela mezinárodních statistik.

Pro příznivý hospodářský vývoj v Africe vidíme následující pozitivní vlivy, které bude jen velmi těžké zastavit:

1. Čína – bez ohledu na to, kolik humanitární pomoci bylo posláno do Afriky za posledních dvacet let, nic nemůže nahradit rozvíjející se obchod. Někteří ekonomové jako Dambisa Moyo se dokonce ptají, zda pomoc byla odpověď na chudobu, či její příčina. Dnes Čína představuje pro Afriku to, co Spojené státy znamenaly pro Japonsko po druhé světové válce, či co Hong Kong pro Čínu za doby Deng Xiao Penga. Čína vytvořila významnou část základního ekonomického růstu skrze poptávku po surovinách a skrze budování potřebné infrastruktury.

2. Komodity

Někteří lidé přičítají hospodářský růst v Africe rostoucí těžbě ropy a nerostných surovin. Je extrémně důležité zdůraznit, že růst v Africe je organický, a nelze ho přičítat pouze exportu nerostných surovin. Velmi solidní růst totiž vykazují dokonce i země, které jsou čistými importéry komodit. Faktem je, že mezi lety 2000-2008 přispívaly komodity k nově objevenému růstu pouze z jedné třetiny; zbytek pramenil ze sektorů, jako jsou telekomunikace, logistika, výroba, finance, maloobchod, a další. Měli bychom si být více vědomi interních strukturálních změn, které rozdmýchávají široký růst napříč africkými ekonomikami. Zjevně dnes probíhá v Africe něco, co se poslední tři dekády nedělo.

Ačkoliv více než čtvrtina světové orné půdy leží právě v Africe, tento kontinent produkuje stále pouze 10% světové sklizně. Pokud do zemědělství budou i nadále proudit investice a bude docházet ke zvyšování produktivity práce, Afrika by se mohla snadno stát světovou obilnicí.

Je to zhruba tři roky, co ugandský prezident Yoweri Museveni navštívil Británii. Toho času ceny plodin raketově rostly a Gordon Brown prezentoval situaci pro Afriku jako hlubokou tragédii, budiž to jen odrazem pohledu, kterým se západ stále dívá na Afriku, tj. starým pohledem závislosti na mezinárodní pomoci. Prezident Museveni naopak rostoucí ceny kvitoval jakožto nejlepší možnou zprávu pro Ugandu, neboť jak tehdy prohlásil: „...nakrmíme svět a zbohatneme“. Angola může být dalším příkladem země, která má neuvěřitelně úrodnou půdu a zemědělství by pro ni mohlo být do budoucna velmi výnosným byznysem.

3. Infrastruktura

Žádná země nezbohatne pouze z prodeje surovin. Pokud se Afrika bude chtít posunout na žebříčku bohatství, bude zapotřebí rozvinout zpracovatelský průmysl a vybudovat kvalitní infrastrukturu.

V minulé dekádě rostly kapitálové investice v Africe nejrychlejším tempem na světě, když tento růst byl tažen opět zejména přímými investicemi z Číny. Důležitost kvalitní primární infrastruktury lze ilustrovat na příkladu enormních dopravních nákladů, které jsou v rámci Afriky na jednotku zboží až čtyřikrát vyšší než v Evropě. Hovoříme zejména o potřebě dalších multimiliardových investic do železnic a doků. Bohužel tyto ziskové investice dnes provádí zejména korejské a čínské firmy, Evropa, ač geograficky nejblíže, výrazně zaspává důležité trendy.

4. Politická situace – Afrika bývala politický chaos. Není divu, pokud uvážíme, že v minulosti koloniální síly spojily zhruba 6-10 tisíc rozličných občanských jednotek do 53 států a vytvořily uměle celky bez jakéhokoliv smyslu národnosti. Vláda v těchto státech byla posléze často uchopena autoritativními režimy, kde úzké skupiny jednotlivců akumulovaly extrémní osobní bohatství a moc a zneužily je k výkonu osobních zájmů na úkor národní prosperity.

Afriku dnes ovšem nepředstavuje pouze Mubarak, Ben Alí, či Kadáfí. Objevují se i vůdci jako jsou prezident Museveni z Ugandy, prezident Kagame z Rwandy či ministerský předseda Meles z Ethiopie, kteří si v rámci ekonomické transformace vybudovali silnou důvěryhodnost. Mnoha politickým reprezentacím se v Africe podařilo razantně snížit zadlužení a zkrotit dlouhodobou inflaci, tj. vybudovat základní makroekonomické pilíře pro další růst.  

5. Technologie – pád cen mobilních technologií v Africe kompletně změnil obchodní prostředí a pomohl vytvořit nové trhy. Nové technologie umožňují Africe zapojení se do mezinárodního trhu zboží, služeb a pracovní síly a rychlejší konvergenci se západním světem. Farmáři jsou například skrze mobilní telefony schopni získávat nejaktuálnější ceny a volit tak nejziskovější strukturu plodin. Důležitým aspektem technologií je jejich nerivalita a pozitivní externality. Pokud roste ekonomika z nižší báze a je schopna absorbovat dostupné technologie z rozvinutého světa, pak bude zákonitě konvergence velmi rychlá a hospodářský rozvoj rapidní.

6. Urbanizace – urbanizace je v rozvojových zemích klíčovým motorem růstu. Dnes žije v afrických městech zhruba 40% obyvatel a do roku 2030 by toto číslo mělo stoupnout na 50%. Dnes již je Afrika více urbanizovaná než Indie. Jelikož ve městech dochází přirozeně k nejvyšší koncentraci lidí, existuje zde i nejvyšší návratnost investic do infrastruktury, dochází zde k nejvyšší akumulaci technologií a následně i nejrychlejšímu růstu produktivity práce. S tím je spojen i vznik střední třídy, který lze definovat dosažením hranice ročního příjmu domácností na úrovni 5 tisíc USD, kdy už domácnosti začínají přemýšlet o nákupech diskrečního spotřebního zboží. Tato střední třída již dosahuje zhruba 80 milionů domácností a s vysokým tempem růstu znamená zajímavý zdroj tržeb pro mnoho společností.

Je zjevné, že Afriku bude čekat ještě mnoho krátkodobých cyklů, politických úskalí a standardních překážek, kterým se nevyhne žádná rozvíjející se země. Na druhé straně společnosti a investoři, kteří selžou v rozpoznání této příležitosti, se připravují o významnou příležitost.