Nejlepší slovenský fotbalista minulého století a bývalý československý reprezentant Ján Popluhár zemřel v neděli ve věku 75 let. Slavný obránce se do dějin fotbalu zapsal především jako člen stříbrného týmu z mistrovství světa 1962 v Chile a první vítěz ankety Fotbalista roku (1965).

V Chile odehrál vše

Slavný obránce nastoupil celkem v 62 mezistátních zápasech. S československou reprezentací vybojoval nejprve bronz na mistrovství Evropy 1960, vrchol kariéry pak přišel o dva roky později v Chile, kde při cestě do finále, v němž celek podlehl, nevynechal při úspěšném tažení ani minutu.

Rodák z Bernolákova hrával za ČH Brno, Zbrojovku Brno a především Slovan Bratislava, kde odehrál dvanáct sezon. Na sklonku kariéry si vyzkoušel i francouzskou ligu za Olympique Lyon, poté přešel k práci trenéra a působil i jako hrající kouč ve Slovanu Vídeň.

Spolu se Svatoplukem Pluskalem vytvořili stoperskou dvojici, která patřila k nejlepším na světě. "Popluhár se nedal obejít, byl jako sloup. Velmi pohyblivý a předvídavý sloup. Když jsem postupoval proti němu, zvolil jsem radši přihrávku," vzpomínal před lety na svého spoluhráče legendární Josef Masopust.

Finále mistrovství světa v roce 1962 v Chile: Brazílie – Československo 3:1

Nebyl jsem nikdy vyloučený

Popluhár přitom hrál velmi čistě. "Za 19 let vrcholné fotbalové kariéry mne rozhodčí ani jednou nevyloučili a nedostal jsem dokonce ani žlutou kartu! Vždy jsem hrál s ohledem na soupeře," prohlásil před časem elitní bek, který měl ale v oblasti žlutých karet výhodu v tom, že ty se začaly udělovat až od roku 1966. Za to jej ocenil i Mezinárodní olympijský výbor cenou Fair play.

Za československou reprezentaci odehrál Popluhár 62 zápasů a dal jeden gól, v červnu 1966 z penalty v přátelském utkání s Brazílií. Naposledy se "Bimbo," jak se Popluhárovi přezdívalo, v národním týmu objevil v listopadu následujícího roku.

Mezitím dostal v roce 1963 pozvánku do výběru světa při oslavách stého výročí založení anglického svazu, o rok později si zahrál za tým Evropy proti Skandinávii a nechyběl ani u loučení legendárního Stanleyho Matthewse v roce 1965, kdy se také stal prvním vítězem domácí ankety Fotbalista roku.

Popluhár hrál za dospělé už od šestnácti let. První ligu okusil až během vojenské služby v RH Brno, po dvou letech se vrátil do Slovanu a třikrát mu pomohl k zisku domácího poháru. Kopačky pověsil na hřebík jako čtyřiačtyřicetiletý, kdy už ho trápila kdysi zanedbaná zlomenina kotníku.

Zranění se mu vyhýbala

"Prožil jsem dlouhou kariéru, bezmála čtvrtstoletí jsem působil ve vrcholovém fotbale. Nevynechal jsem zápas v lize ani v reprezentaci, vážnější zranění se mi vyhýbala. Nějaké údery jsem rozdal, nějaké schytal – takový je sportovní život," vzpomínal nedávno držitel Řádu Ľudovíta Štúra I. třídy Popluhár, který se později živil jako vedoucí odboru zásobování a obchodu a nějaký čas působil i jako kustod u slovenské reprezentace. Založil také nadaci pomáhající bývalým reprezentantům a prostřednictvím Talentária Jána Popluhára se angažoval i v rozvoji fotbalových nadějí.

V roce 2002 převzal slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy.