Americká politika po listopadových volbách: válka o škrty

Při analýze konkrétních plánů si nelze nevšimnout republikánské nekoncepčnosti až pokrytectví. Zaprvé, důvěryhodnost snah republikánů o snížení rozpočtového schodku utrpěla jejich důsledným trváním na prodloužení Bushových daňových úlev pro Američany s příjmy nad čtvrt milionu ročně, které v následujících letech prohloubí deficit o stovky miliard dolarů. Zadruhé, důraz na škrty nemandatorních výdajů zcela ponechává stranou rozpočtové kapitoly, které představují hlavní zátěž pro americké veřejné finance, zejména programy Social Security, Medicare, Medicaid a výdaje na obranu. Zatřetí, při pohledu na navrhované škrty se nelze ubránit dojmu, že jsou hnány hlavně ideologickými úvahami: není totiž jasné, jak seškrtání relativně marginálních položek typu půjček pro vysokoškolské studenty, programů na podporu výživy chudých dětí, které žijí z velké míry pouze s jedním rodičem, nebo podpory pro plánované rodičovství přinese zásadní zlepšení stavu veřejných financí.

Zdá se, že hlavním vodítkem je pro republikánské kongresmany absence negativních dopadů na jejich stranické příznivce. Pokud se republikánům podaří prosadit výše nastíněné škrty, bude jejich výsledkem pravděpodobně zhoršení schodku veřejných financí doprovázené masivním transferem bohatství směrem k vysokopříjmovým skupinám populace. Republikánská neústupnost navíc hrozí vyústit ve vládní krizi, pokud Obamově administrativě vyprší autorizace k finančním výdajům (tato eventualita byla minulý týden oddálena o 14 dní), případně až Spojené státy budou muset schválit navýšení limitu federálního dluhu někdy v průběhu nadcházejících tří měsíců.

Přesto se nezdá, že by republikáni platili za svou strategii výraznou politickou cenu. Průzkumy ukazují, že veřejnost by z nefunkčnosti vlády vinila zhruba rovnoměrně Kongres i prezidenta. To představuje výrazný posun oproti roku 1995, kdy z podobné konfrontace vyšel přesvědčivě vítězně prezident Clinton. Průzkum tak svědčí o mimořádné efektivitě současného republikánského vedení, zejména Johna Boehnera a Mitche McConnella, kteří mají nelehký úkol zvládnout hyperaktivní nováčky a sympatizanty z řad hnutí čajových dýchánků, kteří mají tendenci jednat nezávisle na oficiální linii republikánské strany, a zároveň vycházet vstříc tradičním konzervativním kruhům.

Velkou pomoc poskytuje republikánské agendě non-stop zpravodajský cyklus a mediální skupina Fox, která ještě neexistovala, když v roce 1995 „válčil“ o státní rozpočet s prezidentem Clintonem tehdejší vůdce republikánů Newt Gingrich. V televizních pořadech Fox News ostatně donedávna působili až čtyři (!) potenciální prezidentští kandidáti za republikánskou stranu – Mike Huckabee, Sarah Palinová, Newt Gingrich a Rick Santorum. Zároveň se potvrzuje schopnost Republikánské strany přimět část svých voličů popřít své ekonomické zájmy díky práci s tradičními konzervativními hesly kladoucími důraz na omezenou vládu, rodinné a křesťanské hodnoty a individuální odpovědnost. Fakt, že tato politická linie funguje v nezmenšené míře i v období stagnujících reálných příjmů a vysoké nezaměstnanosti, je působivý.

Je třeba dodat, že Demokratická strana není v současné době schopna nabídnout jasnou alternativu a částečně přistoupila na konzervativní narativ. Demokratičtí zákonodárci jsou dnes zaměstnáni především snahou zabránit případným dalším ztrátám v příštích volbách, což jim do značné míry svazuje ruce.  Demokraté mají také potíže se svým hlavním úspěchem z minulého kongresového období, reformou zdravotnictví, která se stala jakýmsi nemilovaným dítětem Obamovy  politiky a o jejichž modifikacích jsou dnes demokraté podle všeho ochotni vyjednávat. Republikáni a demokraté se proto již nepřou, zda ve federálním rozpočtu škrtat, ale o to, na jaké programy se zaměřit.

Je možné, že začínající prezidentská kampaň donutí demokraty pod Obamovým vedením zaujmout rozhodnější stanoviska. V každém případě ale současné vedení republikánů prokazuje značnou politickou zručnost při definování amerického politického diskursu a demokraté se budou muset vyrovnat s tím, že na rozdíl od Obamovy prezidentské kampaně diktuje dnes hlavní témata politické debaty jejich protivník.

Jiří Skoupý

Autor je analytikem AMO