O(s)trava smogová

V ocelovém srdci Česka jsem bydlel, z tohoto kraje pocházím, tak si snad mohu dovolit s odstupem více než dekády situaci ve městě zhodnotit pohledem zvenčí. Když jsem přijel před pár týdny po delší době do Ostravy, málem mě to porazilo. Co ? No přece ten červeno-hnědý opar, který se s železnou pravidelností vznáší nad městem a dává mu narezlou barvu. Už jsem odvykl. Dojem byl o to mocnější, že jsem dorazil po týdnu z Jeseníků, kdy bylo celý týden azuro a vzduch tak čistý, až to řezalo.

Naopak každé nadýchnutí 25.2.2011 v Ostravě (několikátý den v řadě trvala smogová situace) působilo na horách pročištěným plicím muka, nos se několik minut bránil, než si čichové buňky zvykly na ten nezvyklý odér.

"To není Groznyj v Čečensku, ale Ostrava"

Nedokážu si představit, že bych v něčem podobném dennodenně bydlel nebo zde žily moje děti.  Ano, doprava jistě také přispívá, lidé také lokálně topí, ale když jsem viděl pozadí scenerie průmyslových komínů, naskočila mi husí kůže. A nejde jen o ostravsko, limity mikročástic prachu v ovzduší jsou často překračovány i na sousedním Opavsku, Karvinsku nebo dokonce Frýdeckomístecku v podhůří Beskyd, takže se bavíme řádově o milionu postižených obyvatel regionu a to už není málo.

Nejsem ekonom, ale pokud jde spočítat důchodová reforma, dopad zvýšené DPH na lidi, arbitráže co jsme prohráli, pak jistě jde spočítat, kolik já, vy, každý občan ČR platí zbytečně z našich daní do zdravotnictví právě z důvodu narušeného zdraví místních obyvatel. Rakovina, cévní problémy, astmata a alergie. Snížená cena místních nemovitostí z důvodu špatného životního prostředí. Odchod spousty lidí, kteří mají možnost jít nejen „za lepším“ ekonomickým, ale i za lepším „čistším“ a ochuzení kraje o jejich myšlenkový i pracovní potenciál. Jistě jsem zapomněl na další položky se znaménkem mínus.

Pak by mělo následovat předložení účtu největším znečišťovatelům regionu (jsou známi) a konkrétním státním úředníkům (jsou známi), kteří nejsou ochotni nebo neumí přijít s funkčním řešením situace, přestože jsou za to placeni. Pokud se ani toho nezaleknou a nebudou se podílet na konkrétním řešení problému (ne jen deklaracemi), pak nastupuje vyhazov v případě úředníků, nevolení v případě politiků a přijetí nulové tolerance vůči znečišťovatelům.

Na západ od našich hranic podobné problémy vyřešili i díky tlaku lidí, protože vědí, že oni jsou to největší bohatství. U nás se stále staví ekonomické faktory nad zájem obyvatel a lidé situaci berou jako holý fakt. Obojí je špatně. O situaci Ostravska se už intenzivně zajímá Evropská komise a hrozí Česku sankcemi. Zaplatit účet se bude muset tak jako tak. Otázkou zůstává, kdo zaplatí a já to být rozhodně nechci. 

Autor pracuje jako senior manažer Oddělení společenské odpovědnosti Vodafonu.