Ani chvilka oddychu

  Ráno, šestý den po zemětřesení. Tady v Niigatě je přeci jen klidněji než v Tokiu, odkud jsme se před chvíli vrátili. Přesto jsou některé obchody zavřené, neboť vázne zásobování. Následné otřesy neustále pokračují, nejbližší evakuační centrum je jen několik desítek kilometrů od nás, fukušimská prefektura za horskými hřebeny, které obklopují naše město. Zrovna včerejší noci se znovu z televize ozval signál varující před silnými otřesy. Naštěstí nebylo zemětřesení dorazivší za několik desítek vteřin nijak silné. Přesto si člověk ne a ne oddychnout.

  Včera v noci se nám však podařilo spojit s kamarádkou, žijící s rodinou na pobřeží jen několik kilometrů od přístavního města Sendai zasaženého tsunami. Všichni naši přátelé a příbuzní na pacifickém pobřeží tak páteční katastrofu v pořádku přežili. Při pohledu na stále aktualizovaná čísla obětí je to takový malý zázrak. Dnes ráno oficiální místa oznámila, že bylo ověřeno úmrtí 2400 osob, více jak 15 tisíc je nezvěstných a zhruba 450 tisíc lidí je evakuovaných.

  Jakoby nestačilo zemětřesení a ničivá vlna tsunami! Stále sledujeme zprávy o havárii ve fukušimské eletrárně. Všechny reaktory v komlexu Fukušima II se podařilo úspěšně zastavit, Fukušima I se však potýká s problémy, kam se člověk podívá. Čtyřka hoří, ostatním reaktorům selhává chlazení. Dnes ráno v půl deváté místního času byl opět zaznamenán výbuch, po kterém vylétla radiace na 8000 mikrosievertů. Potom se situace mírně uklidnila, ale kolem poledne měřící přístroje ukázaly jednotky v mili nikoliv mikrosievertech. Najednou se pohybujeme ve světě o řád vyšším. Není pochyb, že jedná o záření, které může lidskému tělu ublížit. Úřady ihned nařídily, aby lidé v okruhu třiceti kilometrů od elektrárny nevycházeli ven, nepili vodu, nejedli zeleninu a vše co bylo venku, nevěšeli prádlo ven, nepoužívali klimatizaci a větrání... Není třeba dodávat, že desítky tisíc lidí v okruhu do 20 kilometrů už jsou evakuování. I naše niigatská prefektura začala měřit radiaci hned na hranicích s Fukušimou a na několika dalších místech radiaci, elektrárna Kašiwazaki, stojící hned v našem sousedství, pak kolegům vyslala materiální pomoc spolu asi se stovkou odborníků.

  O aktuální situaci stále informují energetici, úřad pro jadernou bezpečnost i vláda. Tváří tvář dalším problémům, ale občas kroutí hlavou i odborníci v televizních debatách. Za této situace je až obdivuhodný výkon Jukio Edana, šéfa sekretariátu japonské vlády. Klidně a věcně znovu a znovu předstupuje před kamery a mikrofony. Však už mu uživatelé internetové síťě Twitter spolu s díky za upřímné zpravování veřejnosti také radí, aby se pořádně vyspal. "Edano, vyspi se" stojí na jednom u titulků. Jiný zase hlásí: "Premiére Kane, vstávej!!" Nemálo Japonců cítí, že Naoto Kan není právě tím, kdo je schopný národu sdělit silné poselství a vést celou zemi v této nelehké situaci.

  Dobrovolníky nechceme! Tak by se dal v krátkosti shrnout poznatek lidí postižených v Kóbe v 1995 či při zemětřesení v Kašiwazaki (prefektura Niiagata) před čtyřmi lety. Mnoho dobrovolníků tehdy v dobré víře dorazilo do postižených míst, ale chyběla jim koordinace, zkušenosti, schopnosti... Ve výsledku tak lidem zasaženým ničivým zemětřesením jen ubírali jídlo a místo na spaní. Řada organizací proto nabádá, aby se dobrovolníci nejprve zaregistrovali a vydali se posléze tam, kde jich je opravdu potřeba a kde mohou skutečně pomoci. Další z příkladů, jak se Japonsko dovede poučit z minulých chyb.

  Manželčin děda přežil na sklonku druhé světové války jako zázrakem bombardování v Nagasaki. Nyní žije v prefektuře Ibaraki, kde ho zastihlo i páteční zemětřesení. Jeho dům ani okolí nezaznamenalo vážnější škody. Jen rozbité nádobí, převrácený nábytek a rozbitá televize. Celou dobu tedy poslouchal jen rozhlasové zprávy, ale dobře věděl, co se na severovýchodě země děje. Přesto ho zaskočilo, když se na obrazovce vypůjčené televize objevil obraz zkázy. "To mě ani ve snu..." Už ani větu nedořekl. Jen mlčky sledoval místa zničená vlnou tsunami. Ten, co zažil Nagasaki.