Další nekoncepční nápad ministra Dobeše

Ministr školství Dobeš přišel s dalším svým chaotickým a nekoncepčním nápadem.Chce totiž uvnitř svého resortu ušetřit  půl miliardy a věnovat ji na zaplacení špičkových profesorů ze zahraničí, kteří by určitou dobu působili na českých vysokých školách. Je přesvědčen, že tímto způsobem výrazně zvýší  úroveň našeho vysokého školství. Samozřejmě špičkoví profesoři ze zahraničí mohou pomoci částečně zlepšit úroveň českých vysokých škol. Tento institut tzv. hostujících profesorů je však na našich vysokých školách již řadu let využíván, i když ne v široké míře, což je způsobeno nejen fatálním nedostatkem finančních prostředků na těchto školách, ale i jinými faktory, jako např. nepříliš velkým zájmem skutečně špičkových zahraničních odborníků u nás působit nebo nedostatečnou jazykovou vybaveností nezanedbatelné části našich studentů. Ministrova představa, že dostatečně vysoký počet kvalitních zahraničních profesorů hostujících v ČR přivede některé naše vysoké školy do první elitní stovky vysokých škol ve světě, je však naivní a nereálná. Ani zvýšený počet jednotlivců fungujících v ČR jako zahraniční hostující profesoři nemůže výrazně zvýšit úroveň systému českých vysokých škol, který vykazuje podstatné vady.

Mezi tyto podstatné systémové vady patří především totální podfinancovanost českého veřejného vysokého školství, které se s postupujícím časem stále zvětšuje, takže ČR patří k těm rozvinutým zemím světa, které vysokým školám věnují nejmenší procento HDP. Nesmyslný je i současný způsob rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu na jednotlivé veřejné vysoké školy. Např. prostředky na vzdělávací činnost jsou na vysoké školy rozdělovány hlavně podle počtu studentů, kteří na nich studují a kriterium kvality vzdělávacího procesu je bráno v úvahu nedostatečným způsobem. Systémovým nedostatkem je i neefektivní financování výzkumu, protože způsob rozdělování veřejných peněz v této oblasti je založen na nevhodném a nespravedlivém hodnotícím procesu dosažených výzkumných výsledků na jednotlivých školách (tento systémový nedostatek se samozřejmě týká i Akademie věd ČR). Podstatnou vadou je také nesmyslně velký počet veřejných i soukromých vysokých škol v naší zemi, z nichž některé ani vysokými školami ve skutečnosti nejsou a vykazují spíše úroveň lepších či horších středních škol.

Pokud nedojde k odstranění uvedených systémových vad, tj. pokud nedojde k výraznému navýšení rozpočtové kapitoly vysokých škol, pokud do financování veřejných vysokých škol nebudou zavedena kriteria kvality při hodnocení jejich činnosti, pokud se hodnocení výzkumných výsledků a s ním spojené financování alespoň nepřiblíží způsobům používaným v civilizovaném světě, pokud se nesníží počet veřejných i soukromých vysokých škol v ČR a pokud se neodstraní další zde neuvedené systémové vady včetně zvýraznění podpory mladých pracovníků na českých vysokých školách, nelze očekávat podstatné zvýšení úrovně našeho vysokého školství. Výše zmíněný nápad ministra Dobeše určitě k efektu podstatného zlepšení českého vysokého školství nepovede.

Myslím si, že by pan ministr udělal lépe, kdyby ušetřenou půl miliardu věnoval veřejným vysokým školám na vzdělávací činnost a nechal je použít tuto finanční částku podle jejich vlastního uvážení.