Jak Portugalsko skončí na kapačkách MMF

Portugalci zažili další horký týden. Výnosy z jejich dluhopisů se vyšplhaly na nová maxima a peníze z trhů začínají být nepříjemně drahé. Minulý týden si půjčili miliardu eur na dva roky za třikrát vyšší cenu, než dnes platí Němci. Situaci navíc dál zhoršuje tlak ratingových agentur. Za takových podmínek Portugalci sami dlouho nevydrží a brzy podobně jako Irové nebo Řekové skončí v záchranných sítích Evropské unie (EU) a Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Současný plán Portugalska srazit deficit veřejných financí pod tři procenta HDP do roku 2013 je pěkný, ale při současném napětí na trzích přestává být dostatečný. Rostoucí náklady na financování dluhu volají po agresivnějších škrtech. Jinak bude portugalský dluh v nadcházejících letech daleko rychleji atakovat sto procent HDP. Na to nemusí mít trhy dlouho nervy a mohou tlačit portugalské úroky ještě výše, než jsou dnes. Portugalci jsou tedy na hraně začarovaného kruhu, ve kterém sama panika začíná být pádným důvodem pro novou paniku. Ven z kruhu existují pouze dvě cesty. Portugalci se mohou pokusit získat zpět důvěru trhů ještě agresivnějším plánem na seškrtání výdajů nebo požádají o pomoc MMF a EU.

Samostatná cesta v tuto chvíli ale naráží na tři zásadní překážky. Portugalský plán se již sám o sobě těžko přitvrzuje. V roce 2011 se toho moc změnit nedá a v roce 2012 je v plánu seškrtat poměrně tvrdě dvě a půl procenta HDP. Navíc i kdyby portugalská vláda představila tvrdší plán, investoři by jí těžko věřili. Mají s jejími sliby špatné zkušenosti. V roce 2010 se deficit veřejných financí v průběhu roku dál prohluboval, nehledě na jeho plánované snížení o dvě procenta HDP. Portugalská vláda nakonec opticky dosáhla svého cíle pouze tím, že do státní kasy vytáhla dvě a půl miliardy eur z Portugalského telekomu. Nové sliby proto tentokrát nemusí brát nikdo vážně a Portugalcům pak jen těžko pomohou zlevnit půjčky z trhu. Nedůvěru v budoucí sliby navíc posiluje i domácí politické napětí a riziko předčasných voleb. V neposlední řadě Portugalcům nehraje do karet situace v domácím finančním sektoru. Irský příklad jasně ukazuje, že i když státní kasa hraje správnou hru, nakonec jí mohou na hlavu spadnout skrytí kostlivci z předluženého bankovního sektoru. Toto riziko, i když v menší míře, existuje i v Portugalsku. Zahraniční zadluženost bank na úrovni sto třinácti procent HDP je vyšší než v ostřeji sledovaném španělském bankovním sektoru. Na rozdíl od Španělů navíc Portugalci problémy s dolíváním kapitálu do problematických bank ještě nezačali řešit a nedali si ani stranou žádné prostředky. I proto dnes portugalské banky zoufale shánějí na trzích peníze a na rozdíl od španělských rychle narůstá jejich závislost na penězích z Evropské centrální banky. Dříve nebo později se portugalská vláda řešení problémů ve finančním sektoru nevyhne a ve státní kase to nepůjde přehlédnout.

Sečteno, podtrženo, manévrovací prostor Portugalců je v tuto chvíli velice omezený a napojení na kapačky EU a MMF je pouze otázkou času. Portugalci sami možná v tuto chvíli takticky čekají na to, zda jim reformy záchranných fondů EU nepřinesou výhodnější podmínky než Irsku. Daňové poplatníky v eurozóně může uklidnit pouze to, že portugalský dluh je na rozdíl od řeckého splatitelný, a má proto cenu ho valit dál před sebou.

Psáno pro Lidové noviny