Věci veřejné se pomalu stávají běžnou českou politickou stranou. Začínají v ní propukat první vážné půtky o moc.
Za dva měsíce si budou véčkaři volit předsedu. Bude to zvláštní volba, jakási podivná hra na přímou volbu, ale Věci veřejné jsou zvláštní v mnoha dalších věcech, takže to tolik pozornosti nezaslouží.
Co už ale ano, je počet zpráv o nespokojenosti uvnitř nejmenší vládní strany. Znamenají, že se u Věcí veřejných utvořily různé skupinky, které bojují nejen o silnější pozice, ale také o to, jestli zamířit doleva k ČSSD, nebo doprava k ostatním vládním stranám.
To, kdo v tomhle rodícím se souboji vyhraje, naznačí, jestli a jak dlouho vydrží současná vládní koalice, jak tvrdé budou její reformy, anebo, jak by mohla vypadat některá z příštích vlád.
Jedním z nespokojenců je místopředseda Věcí veřejných a poslanec Jaroslav Škárka. V aktuálním rozhovoru pro Aktuálně.cz si postěžoval, že se Vít Bárta chová příliš autoritativně a přebírá kompetence, které patří předsedovi Radku Johnovi. Hm, dobrý postřeh. Jde ale spíš o to, že si jeden z lídrů strany, která dlouho připomínala spíš sektu, dovolil takovou věc vyslovit nahlas. (Pomineme-li loňský dopis místopředsedkyně sněmovny Kateřiny Klasnové, která nechtěla být figurkou na šachovnici Víta Bárty a raději se pak stala jeho ženou. To je spíš trapas, než cokoli jiného).
A pak jsou stále hlasitější, byť stále anonymní, hlasy z poslaneckého klubu Věcí veřejných. Podle MfD chce dokonce část poslanců odejít a založit si klub jiný. Důvody, které zatím prosákly ven, se zdají být spíš malicherné. Například to, že Bárta na poslaneckém klubu dostává víc času na proslovy než ostatní, a podobně. Důležité ale je, že se i tato malá revolta projevuje. Věci veřejné, a hlavně Bárta, dělaly vždy všechno pro to, aby působily za každou cenu jednotně. Aby nebyly jako ostatní rozhádané strany a byly tak atraktivní pro voliče. A tohle právě končí.
Vliv Víta Bárty je od počátku samozřejmě klíčový. Nikdo se už ani nediví, že si třeba Česká televize zve k rozhovoru o penzijní reformě za Věci veřejné ministra dopravy.
Je přitom dobré vědět, že ten, kdo je formálně ve vedení strany, je zároveň tím, kdo ji i vede. Z tohoto pohledu nehraje Bárta a véčkaři fér hru. Radek John se jí rád podřídil, vynesla mu vysněné ministerstvo, což je s ohledem na jeho schopnosti takový malý zázrak. Ambiciózním mladým véčkařům ve sněmovně, jako jsou poslankyně Kateřina Klasnová nebo Kristýna Kočí, také bude Bártova politika z nejrůznějších důvodů spíš vyhovovat.
Jsou tu ale další véčkaři, kteří nejsou uspokojeni prostorem, který jim Bárta vymezil. A nebudou to jenom zmínění anonymně brblající poslanci. Jsou to i mnozí regionální lídři. K nim je třeba připočíst ještě skupinu kolem poslance Škárky. Spojuje jí nechuť k Bártově levicové tendenci a tlačí Věci veřejné naopak hodně doprava. Například Škárkovy názory lze označit dokonce až za ultrapravicové. (Ne snad, že by Bárta prosazoval nějaké levicové idee. Po loňském podzimním volebním propadáku jen prostě přehodnotil marketingový plán a uvědomil si, že na politickém trhu zeje poblíž ČSSD a středem spektra nevyužitá díra.)
Je ještě brzy odhadovat, jak se koncem května na svém sjezdu Věci veřejné změní. Jisté ale je, že se změní. Už dnes jsou premiér Petr Nečas a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek z tohoto vládního zlobivého dítěte nervózní. Otázkou je, jestli náhodou nebudou véčkaři zlobit mnohem víc.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist



