Je to přesně rok, co do funkce šéftrenéra hokejového svazu nastoupil Slavomír Lener. Zadání měl bývalý kouč Sparty či reprezentace jasné: dostat mládežnický hokej z krize, do které se za roky nicnedělání dostal.

Právě na "první narozeniny" ve funkci nedostal Lener od reprezentace do osmnácti let moc hezký dárek. Ze skvěle rozehraného zápasu s Finskem, který měl mladíky dostat do čtvrtfinále, se stalo v posledních minutách fiasko. A svěřenci Jiřího Šolce hrají na MS v Drážďanech jen o záchranu.

"Měli jsme o dost vyšší cíle. Byli jsme pět šest minut od úspěchu, což by byl postup mezi nejlepší šestku. Musíme to ale vzít jako realitu," řekl Lener v rozhovoru pro HN.

Je rozdíl oproti světovým velmocím nejvíc vidět teď, nebo to nejhorší teprve přijde?

To je papírová otázka, teď ještě budou léta, kdy budeme mít problémy. Máme se hodně co učit od silných. Jsme srovnatelní s Finy, patříme do kategorie pátého až sedmého místa. Musíme přidat. Máme spoustu projektů dobře nastavených, jen poctivost, kvalita, intenzita, edukovanost trenérů, to je jediná cesta. Jiná nevede.

Co mladým českým hokejistům nejvíc chybí?

Chybí nám především kondice a bruslení, tam zaostáváme nejvíce. Proti Švédům jsme měla osmnáctka dost sil, byli jsme krátkodobě připravení. Pak se ale ukázalo proti Kanadě, že to nedokážeme zopakovat. Proti Finsku jsme byli ze začátku jednoznačně lepší, pak jsme ale zpomalili, Finové nás kondičně předběhli a přehráli. Pak jsme začali dělat chyby, laktát vás ovlivní fyzicky, ale i vaše myšlení.

Právě myšlením Češi dohánějí věci, ve kterých zaostávají...

Chytrostí dokážeme najít volného hráče v prostoru, individuálně se prosadit, ale problém máme v základu.

Přesto současná generace v osmnáctkách nabízí několik silných hráčů - třeba Jaškin, Frk, Musil...

Máme individuality. Hráči jako Jaškin mi dělají radost. I způsob, jak se dostal do této pozice. Bude vysoko na draftu, tady dal skoro v každém zápase gól. Vyrostl na malém městě, ve Vsetíně. Tam potřebujeme, aby hokej žil, aby tam rostli talenti. Aby kluci dojeli na kole na trénink. Aby dělali další sporty, třeba Jaškin by mohl být výborným tenistou.

Jaškin zůstal doma a hraje ve Slavii, Frk se rozhodl pro zámořskou cestu. Která je lepší?

Mrzí mě, že Frk odešel do Kanady, šel by stejnou cestou jako Jaškin, kdyby zůstal ve Varech. Ale nezavrhuji to, jen by tady měl větší šanci. Je tu víc hráčů, kteří když budou mít štěstí na klub a na trenéra, tak se můžou dostat do absolutní špičky a můžou začít novou generaci hráčů.

Svaz teď zakládá hokejové akademie. Jak budou fungovat?

Zakládáme to tam, kde jsou absolutně ideální podmínky. Důraz na kvalitu zázemí, tréninků, trenérů s licencí A ... Chceme klubům s akademiemi garantovat, že nebudou sestupovat. A pak na ně můžeme tlačit. Dnes celý svět trénuje jako v srpnu. Sucho, led, sucho... a škola. Pokud tyto tři věci dostaneme dohromady, tak máme šanci to někam posunout. To akademie budou splňovat. Tam bude garance kvalitních tréninků. Budou tam nejlepší podmínky pro růst.

A kolik jich bude?

Nebude jich dvacet, budou tak čtyři. 

Jste rok ve funkci šéftrenéra svazu. Co se vám za tu dobu podařilo?

Mojí práci musí hodnotit někdo jiný. Vidím to na seminářích, kde cítím veliký zájem ze strany trenérů. Jsou připravené akademie, to byl úkol číslo dvě. Další věc: podařilo se zprofesionalizovat svaz. Dřív tam byli dva zaměstnanci na sportovním úseku, teď jich je šest včetně videotechnika.

A další věci?

Další byl zahraniční program pro šestnáctky až dvacítky. Všechny týmy teď jezdí hrát za moře, do Švédska, do Ruska. A pak školení licence A na FTVS. Víme, že spoustu věcí musím inovovat, jít směrem, co jde světový hokej. Další úkol byl zkvalitnit juniorské soutěže - to se podařilo. Už je tam osmnáct týmů namísto dvaadvaceti.

Takže cítíte, že se vám podařilo český hokej znovu nastartovat?

Já cítím, že ano. Je to společná práce. Otazník ale je, jestli půjdou všichni stejným směrem. Abychom si všichni přáli a nezáviděli si. Osočovat se, to je špatně.

Kdy se čeští hokejisté vrátí zpět mezi elitu?

Já vždycky říkal, že to je otázka pěti deseti let. Občas můžeme přkvapit, což se naštěstí děje, někdy můžeme dokonce vylétnout na medaili. Je to ale běh na dlouhou trať. My máme výhodu, že u nás má hokej velkou tradici, takže můžeme využít zkušeností hráčů, kteří byli součástí zlaté éry. Není tajemství, že k šestnáctce půjde Robert Reichel, Jirka Veber k osmnáctkám, Jirka Kučera k dvacítce.