Kočí: Tajně u mě byl... Tluchoř: Stáhni roletu!

Teď vyvrátíme dva mýty jednou ranou. Mýtus první - pomalé umění nestíhá reflektovat čím dál rychlejší společenské dění. Mýtus druhý - stanice Radiožurnál hraje hroznou hudbu, samé normalizační hity.
Písně, které velmi dobře reagují na žhavé události v české společnosti, ale už dávno existují - a jsou to právě ony normalizační hity. Jde tedy jen o to, aby Radiožurnál zlepšil jejich zařazování - a sdělné texty těchto skladeb potom mohou dokonce nahradit komentáře. „Nedělní odpoledne stane se/ pro mnohé chvílí nudy,/ někdo to pomyšlení nesnese,/ a tak jde válet sudy.“ Dá se snad decentněji připomenout smutná historie orlických vražd? Ale jakou píseň zvolit ve chvíli očekávání tiskové konference Karla Schwarzenberga? Petr Rezek a jeho „Stmívání a usínání,/ svítání a procitání...“ je jistě vhodná volba.
Je to přece tak prosté... Při kauze falešných titulů se nasadí Promovaní inženýři, při odvolání Radka Johna Hvězdičko blýskavá, a když Václav Klaus čile hopká po Chile, je třeba pustit: „Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa...“ Jako komentář příběhu Romea a Julie z parlamentu pak postačí píseň Kamélií.
Kristýna Kočí: „Tajně u mě byl jako Trojský kůň,/ léčku nastražil jako Trojský kůň,/ měl v očích spoustu něhy, když se na mě podíval,/ a sametový hlas, do tmy zašeptal...“
Petr Tluchoř: „Dnes večer já jsem tu,/ tak stáhni roletu,/ kolem sousedi,/ ať o nás nevědí.“