Chraňte si sami svá majetková práva!

Ano. Dříve si majetní na ochranu svých statků platili vojsko. Kdo vojáky neměl, byl snadno oloupen. Bylo to prosté a každý tomu rozuměl. Kdo chce chránit svůj majetek dnes, zaplatí si dobré právníky. Kdo je nemá, vystavuje se riziku. Ale tomu už mnozí nerozumí. Právníky považují za parazity, co z lidí jen tahají peníze. Své podnikání si řídí selským rozumem, smlouvy si píší na koleni a za právníkem jdou, až když je někdo poruší. Ale běda, když jim právník řekne, že jejich šance u soudu jsou malé. Potom cítí hlubokou křivdu, žijeme přece v právním státě!

Domoci se spravedlnosti tam, kde právo nezní jednoznačně, je opravdu těžké a často se námaha nevyplatí. Nestačí jednoduchá žaloba - porušil, tak ať platí. Je potřeba dobrého právníka, který stráví hodiny času rozpletením peripetií sporu a hledáním vytříbené argumentace. Možná nakonec dovede soud k jádru věci a pomůže mu nalézt spravedlnost, ale faktura za takovou práci klienta nepotěší.

Nabízí se klientovi říct, že měl za právníkem přijít před uzavřením smlouvy, protože prevence je, jak známo, levnější než hašení požárů a nejasné smlouvy vybízejí, aby je někdo obešel. Já to srdce ale nikdy nemám, tak to píši alespoň do novin, jako vzkaz všem: Chraňte si svá práva!

Řeč není ale jen o smlouvách. Právo je dnes třeba znát při všech krocích podnikání, jinak se můžete dopustit řady neplatných úkonů nebo porušení veřejnoprávních norem. Svět se s postupující globalizací stále více komplikuje a vyžaduje složitou právní regulaci. Je to nepříjemné, ale nezbytné. Kdyby regulace nebylo, platily by zákony džungle.

Koho složitost práva popuzuje, už asi zapomněl, jak to u nás vypadalo počátkem 90. let, kdy měl obchodní zákoník krásných 750 paragrafů, a o zákonech na ochranu hospodářské soutěže, kapitálových trhů nebo minoritních akcionářů neměl nikdo ani ponětí. Zapomněl, jak snadno se v tehdy tunelovalo a kolik lidí zaplakalo nad svými úsporami zmizelými v kampeličkách a investičních fondech. I tenkrát všichni naříkali, že tu nemáme právní stát. Chyběla nám regulace, zákony byly vágní a plné mezer. Kdo situace využil, byl těžko postižitelný. Dnes máme zákony precizní, ale má to jednu nevýhodu. Není snadné jim rozumět, a tak jsou potřeba právníci.

Ti se dělí na drahé a levné, podobně jako vše ostatní. I zde panuje neúprosný zákon trhu a cena je v zásadě úměrná kvalitě. Rčení "nejsem dost bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci", zde platí dvojnásob. Tuto zákonitost však českým firmám pomohla odhalit teprve krize. Zatímco zahraniční investoři si pečlivě volili právníky podle referencí, české firmy nakupovaly právní služby na základě jediného kritéria: kdo je nejlevnější. S krizí ale prudce vzrostl počet sporů, leckde začali padat kostlivci ze skříní a trh najednou dozrává. Začínáme chápat, že chránit si svá práva se vyplácí.

Hospodářské noviny: 14.1.2011