Zachovat nižší DPH u tepla by byla chyba

Plán vlády na sjednocení DPH ve výši 20% pro většinu komodit, pro něž doposud DPH byla nižší, vyvolal vcelku předvídatelnou reakci. Nejrůznější zájmové skupiny se nyní vládě i veřejnosti snaží vysvětlit, že právě jejich produkt či služba, je společensky prospěšný a měl by tedy být zatížen nižší sazbou. Jeden z příkladů je požadavek tepláren na zachování nižší DPH pro teplo pro domácnosti, který se zalíbil i vládním Věcem Veřejným.

Nápad je to na první pohled rozumný. Energie patří mezi komodity s nízkou elasticitou poptávky a cenové šoky proto nejvíce dopadají zejména na nízkopříjmové domácnosti. Jistě by tedy bylo správné těmto domácnostem ulevit nezvyšováním DPH. Nebo snad ne?

Problém je, že zvýšení ceny o nějakých 9% (striktně vzato nikoli o 10%, protože cena vzroste ze 110% na 120%, tedy o 9%) je jen jedním schodem na obrovském schodišti zvyšování cen, které je ještě před námi. Za posledních 10 let ceny energií rostly za rok průměrně o více než 6% nominálně a téměř o 4% reálně. Nelze realisticky předpokládat, že by se růst cen zpomalil, či snad dokonce zastavil. Zabráníme-li dnes zvýšení DPH, řešíme tím symptomy. Posuneme tak nevyhnutelné zdražení maximálně o nějaké dva tři roky, ale vůbec tím neřešíme podstatu problému. Za deset, dvacet, třicet let budeme stejně za energie platit několikanásobně více, ať se nám to líbí nebo ne.

Jediným systémovým řešením tohoto problému je zaměřit se na druhou stranu rovnice: spotřebu. Tu dokážeme dnes snížit poměrně razantně, aniž bychom kvůli tomu museli významně omezovat svůj komfort. V některých případech, jako je zateplení domů, dokonce úspory a zvýšení komfortu jdou ruku v ruce. Nízkopříjmové domácnosti tak mohou dostat cílenou podporu, která jim skutečně pomůže vymanit se z kolotoče rostoucích plateb za energie, dluhů a zdravotních problémů způsobených tím, že si nemohou dovolit si doma udržovat přijatelnou teplotu (v Británii na to mají zavedený i zvláštní pojem, tzv. "fuel poverty" – palivová chudoba). Jistě, počáteční investice může působit jako bariéra, a to zejména pro nízkopříjmové domácnosti. Ale při chytře nastavených podpůrných mechanismech lze tyto překážky překonat. Ve zmíněné Británii například dodavatelé energie mají povinnost část obratu přesměrovat na úsporná opatření domácností a ty nejchudší dokonce mají tato opatření v rámci sociální politiky zadarmo.

Vrátím-li se k přirovnání se schodištěm: to, že nás někdo na prudkém schodišti poponese o schod či dva nahoru nás dlohodobě nezachrání. Co však všem pomůže je, když schodiště bude méně prudké a každý schod méně vysoký. Přesně toto snížení závislosti na rostoucích cenách energie lze docílit podporou úspor. Podporovat skrze nižší DPH místo úspor spotřebu je naproti tomu chybný krok, ačkoli veden dobrým úmyslem.