Za vínem severem Itálie. Jaké vinařské akce tu navštívit?

Začátkem dubna jsem po zhruba tříletém „áčku“ navštívil několik vinařsky zajímavých akcí na severu Itálie. Tradiční veletrh ve Veroně Vin Italy, komornější akci autentických vinařů ve staré továrně VinoVinoVino i honosnou výstavu pro profesionály Summa11. Příjemným zpestřením byla návštěva několika zajímavých restaurací, nechyběla ani kultovní

Zur Rose v Eppanu. Letošní vsuvkou byla jednodenní oenogastronomická lyžovačka ve Valgardena.

Den před VinItaly nesměla chybět návštěva Enoteca della Valpolicella.

Samotná budova se nachází ve Fumane uprostřed vinohradů. Součástí je nádherná zahrada a malé agroturismo, které nabízí dobrý nocleh, pokud to stejně jako já, malinko přeženete. Interiér odpovídá bývalému statku, atmosféra má hodně energie. Jako v každé dobré restauraci je během Vin Italy i zde úplně plno. Na každém stole 2 až 3 lahve vína, vyhlášená domácí regionální kuchyně s rychlým, pozorným a neškrobeným servisem. Po sadě malých předkrmů jako je domácí Riccota s místními jablky nebo plněný cuketový květ, následuje naprosto famózní risoto s divokým chřestem.

Z vinné karty typu telefonní seznam vybírám dvě skleničky Soave z vinařství Prá, které nezklamalo. Důkaz, že pokud se místní Garganenga dělá z menších výnosů a jinde než na pláních u dálnice do Benátek, nemusí být Soave pouze víno, které hasí žízeň, ale může nabídnout zajímavý profil aromatických látek a výraz vápenito-vulkanických terroirů. Jako hlavní chod přistávají kachní prsa s medovou krustou a redukcí ze starého balsamika. Amarone Colla 1990 za 76 Eur už je vyprodáno a tak nám majitelka restaurace otevře stejnou lahev Magnum po sklenicích se slovy: „No Problem by Bichieri“. Pokud budete někdy projíždět kolem Verony, nezbývá než zastavit se alespoň na oběd ve velkém stylu po domácku!

Druhý den následuje Vin Italy. Tradiční vinný veletrh ve Veroně s podtextem Another love story in Verona jsem si osobně ani letos nezamiloval. Akce je sice jako každý rok perfektně připravená a na Itálii dokonale organizovaná, ale celé je to velký blázinec. Milion lidí, zpocení vinaři ve stresu, degustace v hlučné atmosféře veletrhu, zápach lepidel, plastů a syntetických materiálů z postavených stánků. Jedinou výhodou akce „another party in Verona“ je, že můžete ochutnat vína snad od všech známých i neznámých vinařů z Itálie za několik dnů, pokud to stihnete a neodpadnete u pátého stánku. Velmi pozitivně se dá hodnotit dnes už tradiční část Vin Italy s názvem Sol, neboli přehlídka kvalitních extrapanenských olivových olejů, kde jsem však nenašel ani jednoho producenta z Ligurie, regionu, který je obecně považován za vrchol pyramidy italských oliv.

Celý den jsem se soustředil spíše na klasické regiony jako jsou Piemont a Toskánsko. Zajímavé bylo porovnávat jednotlivé styly vinařství v Montalcinu ve skvělém ročníku 2006. Vynikající Brunella se dala ochutnat v boutiquovém vinařství Poggio di Sotto. Hodně dobrou práci v posledních letech potvrdilo vinařství Casanova di Neri. Největším překvapením bylo miniaturní vinařství Cupano, které vzniklo teprve před několika lety. Přestože se spíše přikláním k názoru, že víno by mělo vyjadřovat odrůdu a terroir, moderní vína Cupano vycházející z modelu Bordeaux mě přišla nesmírně líbivá a sexy.

Velmi zajímavým projektem bylo představení návrhu nového apelačního systému Montalcina Janem Hendrikem, který upozorňuje na to, že některé vinohrady v Montalcinu jsou vhodnější spíše pro mrkev, než révu. Malým zklamáním i přes velmi dobrou kvalitu byla vína z dalšího miniaturního vinařství Villa Cipresi, které jsem navštívil kvůli vysokým bodům za problémový ročník 2005 od časopisu Wine Spectator. Největší ránu jsem utržil v plastovém stanu regionu Campanie. Krásné slunečné počasí způsobilo klima sauny a zrychlilo proudění alkoholu v krvi a tak jsem svou návštěvu ukončil ihned po skleničce skvělého Greco di Tufo z vinařství Terradora. Letošní ročník se ukázal opět jako velmi náročný a proto jsem se rozhodl zamířit do hotelu ke krátkému odpočinku.

Protože jsem věděl, že dobrého fine dinning bude ještě dost, rozhodl jsem se dle doporučení jednoho z gastronomických guru Itálie navštívit Il Tigli v San Bonifacio, nejvyhlášenější pizzerii v Itálii. Vtip restaurace spočívá v tajné receptuře na těsto, které je nadýchané a vypadá i chutná spíš jako Foccacia. Dalším trikem je použití ingrediencí, které nejsou až tak často viděny na talíři s Pizzou. Celou sadu začala pizza s fritovanými artyčoky a syrovými červenými krevetami ze Sicílie, následovala pizza s Fassona hovězím a černými lanýži. Aby toho nebylo málo, dal jsem si ještě malou pizzu s vepřovým a smrži. Vinnou kartu tvoří malí, artisanální vinaři především z Itálie, ale i z Francie. Na vinném lístku najdete super domy ze Champagne jako Jacques Selosse, z Itálie nechybí nikdo z hvězd oblasti Veneto.

První lahev padla na terase - Soave Pieropan, dobrá klasika. Druhá lahev už byla červená. Z karty je jasně vidět, že ten, kdo ji skládal, se vyzná, protože nechybělo ani výjimečně dobré Nerello Mascallese od Franka Cornelisena. Vínem jsem byl mile překvapen. Poprvé jsem totiž Frankova vína ochutnal asi před 4 lety. Vína byla malinko oxidativní a ne úplně čistá v aroma. Dnes je ale vidět, že vinařství perfektně zvládlo pracovat s vínem bez použití síry i školení v antických amforách. Vína jsou dnes čistá, chuťově i aromaticky velmi zajímavá. Vínům dává další rozměr výraz vulkanického podloží. Šlo sice spíše o artovku, než víno na každý večer, ale určitě bylo zajímavé ochutnat.

 Druhý díl italské cesty za vínem najdete na tomto blogu během několika dní