Regulace poplatků penzijních fondů ještě jednou

Minulý týden avizovaná studie o návrhu ministerstva financí omezit výši poplatků penzijních fondů je již k dispozici na webu think-tanku IDEA. Kromě důkladnější argumentace ve prospěch snížení polatků přináší i tento závěr:

Původně navrhovaná výše maximálních poplatků je zjevně nadsazená a bylo by možné očekávat, že při uplatnění „best practices“ za zahraničí mohly být až poloviční. Politická dohoda o 0.3 procentech z aktiv u fondů státních dluhopisů sice zůstává nad úrovní „best practices“, ale na rozdíl od původního materiálu se od nich neliší rozdílem řádu.
Zůstává pak otázka, jaký je smysl navrhované regulace. V situaci, kdy je trh vysoce konkurenční, by regulovaná výše poplatků sloužila jen jako pojistka proti ojedinělým nekalým praktikám (excesivním poplatkům, jejichž výši nejsou spotřebitelé bez dostatečné finanční gramotnosti s to posoudit, nebo prudké zvýšení poplatků z roku na rok). V situaci nízké konkurence by regulovaná výše poplatků zřejmě odpovídala poplatkům skutečným, kterých se většina fondů bude reálně držet. V tomto případě by navrhované stropy měly být výrazně nižší.
Opakujeme ale, že regulace výše poplatků je až druhotně důležité téma ve srovnání s dalšími aspekty institucionálního zakotvení penzijních fondů. V prvé řadě se přimlouváme za zavedení anonymních účtů u soukromých fondů (tj. aby fondy neznaly identitu svých klientů), a důraz na minimalizaci nákladů případného
reformovaného systému.  Takový systém by mohl být provozován s velmi nízkými provozními náklady, mohl by být zřízen téměř ihned, pokud by správu aktiv prováděla např. ČNB, a byl by tím vytvořen transparentní „benchmark“ pro soukromé penzijní fondy.