S pražským řidičákem do Řecka

Hovořil jsem tehdy s kolegou, mladým anglickým advokátem, jehož manželka pocházela z Řecka. Oba byli v té fázi životů a kariéry, kdy uvažovali, kde se usadí. Řecko se nabízelo jako jedna z logických možností. Kolega tehdy řecky již dobře uměl, přesto se mu však do Řecka velmi silně nechtělo. Jako důvod uváděl údajné totální promoření tamní společnosti korupcí. Pamatuji si, že jako příklad uvedl, že v Řecku člověk bez úplatku nedostane ani řidičák.

Připadalo mi to tehdy neuvěřitelné. Ano, v Česku bylo po kauze Lizner, šířily se zlé větičky o kontě ODS ve Švýcarsku nebo o kufru ČSSD v Bamberku, anebo o tom, který rejstříkový soudce parkuje svůj drahý off-road na půl cesty do práce a k soudu dojíždí favoritem. Ale představa, že by korupce zasáhla naprosto "retailovou" správní agendu denní potřeby, mi připadala jako z jiného světa, ne z členského státu EU.

Posuňme se o dvanáct let. Česká republika je členem EU - a policie zde zatýká pro podezření z korupce při vydávání řidičských průkazů. Řecko je v mezidobí de facto ve státním bankrotu.

Zda lze z proniknutí korupce do "retailové" úrovně státní moci spolehlivě usuzovat na rychlost dalšího rozkladu celé společnosti, včetně jejích financí, nevím. Jsem ale opravdu zvědav, kde bude Česká republika za dalších dvanáct let.