Odvolání vedoucích zaměstnanců z funkce, do níž byli jmenováni podle "starého" zákoníku práce

NÁZORY EXPERTŮ SE RŮZNILY

Do vydání tohoto rozsudku otázka, zda je možné odvolat vedoucího zaměstnance jmenovaného podle starého zákoníku práce bez toho, aby s ním bylo odvolání/vzdání se funkce sjednáno až po účinnosti současného zákoníku práce, rozdělovala odborníky na pracovní právo na dvě skupiny.

První skupina právníků možnost odvolání odmítala a svůj názor zakládala na znění přechodného ustanovení současného zákoníku práce (§ 364 odst. 3), dle kterého se "pracovní poměry založené jmenováním považují za pracovní poměry založené pracovní smlouvou". Odvolání z funkce manažera je přitom v souladu s § 73 odst. 2 současného zákoníku práce u pracovních poměrů založených pracovní smlouvou přípustné pouze tehdy, byla-li možnost odvolání a recipročně i vzdání se funkce se zaměstnancem sjednána. Sjednání odvolání bylo dle těchto názorů možné pouze za účinnosti současného zákoníku práce, neboť starý zákoník práce takovou dohodu neznal a tudíž ji z důvodu své kogentní povahy ani neumožňoval.