Dvě třetiny lidí vnímají celoživotní vzdělávání negativně

Téměř dvě třetiny dospělých u nás vnímají další průběžné vzdělávání skepticky. Dostáváme se do podobné situace, jako když si na letáku v ordinaci přečteme heslo »Jezte ovoce, je zdravé«. Obvykle tento fakt odkýváme, ovšem pouze třetina z nás si jde koupit třeba kilo jablek.

CO JE PŘÍČINOU SKEPSE?

Slabá motivace, která pramení z pocitu uspokojení s vlastní pracovní kvalifikací.

Lenost, která je přirozenou lidskou vlastností. Pokud nám za 30 let profesního života nikdo ani nenaznačí, že naše pracovní postupy jsou zastaralé a že je třeba rychle s tím něco dělat, pravděpodobnost, že to uděláme z vlastní iniciativy, klesá. S přibývajícím věkem se navíc spokojenost s vlastním vzděláním zvyšuje, i když absence sebevzdělávání se na pracovním výkonu projevuje.

Nedostatečná informovanost o vhodných kurzech. Ale již naši předkové moudře říkali, že »kdo hledá, najde«.

Rozšířený názor, že další vzdělávání nepřinese žádný užitek. Mnoho zaměstnavatelů, veřejnou správu nevyjímaje, přistupuje bohužel k rozvoji lidských zdrojů nesystémově. Kvalifikační růst pak není provázán s kariérním a nepromítá se dostatečně do odměňování.

CELOŽIVOTNÍ UČENÍ JAKO POHYBOVÉ ÚSTROJÍ

Fungující systém celoživotního vzdělávání můžeme připodobnit k pohybovému ústrojí. Páteř tvoří základní vzdělávací pilíře (v případě úředníků územních samosprávných celků je to např. příprava na prokázání zvláštní odborné způsobilosti zkouškou) a končetinami jsou navazující specializační kurzy. Vše do sebe musí zapadat. Z tohoto důvodu je označení nějakého vzdělávacího tématu za okrajové zavádějící, neboť můžeme lehce zaměnit význam slova okrajovost za zbytečnost. K plné hybnosti potřebujeme nejen páteř, ale i obratle, končetiny a celý kosterní systém.

POHŘEBNICTVÍ COBY MARGINÁLNÍ TÉMA?

Praktickým příkladem mohou být kurzy věnované pohřebnictví a povinnostem obcí v této oblasti. Tedy témata, která jsou v obecném povědomí považována za okrajová. Vzniku těchto kurzů předcházely pochybnosti, zda budou vůbec někoho zajímat. Samotná realizace však od počátku pochyby vyvracela.

Účastníky kurzů byli odborníci zkušení ve svém oboru, kteří se přesto v každodenní práci potýkají s řadou problémů. Dosavadní vzdělávací aktivity jim daly kvalitní základ, ale nebyly s to odpovědět na sofistikované otázky z této oblasti. Šlo tedy přesně o tu část »pohybového ústrojí« celoživotního učení, která dosud nebyla plně funkční.

Každý z frekventantů kurzů se již setkal se zármutkem nad odchodem blízkého. Zdánlivě okrajové téma je proto oslovilo osobně i profesně. K výhodám kurzů patřilo dále to, že mezi přihlášenými byli úředníci územních samosprávných celků i zaměstnanci soukromých firem. Posluchači z řad zaměstnanců pohřebních služeb si s úředníky vyměnili praktické rady, jak hovořit s pozůstalými, jaké komunikační postupy jsou vhodné a účinné ve chvíli, kdy je potřeba nejen projevit účast, ale současně vyřešit praktické otázky. Vzájemně mohli konfrontovat své postřehy o tom, jak je pozůstalí v těchto chvílích vnímají.

Zajímavé výstupy přinesla zejména diskuse o sociálních pohřbech. Účastníci z velkých měst mají zkušenost, že počet sociálních pohřbů stále roste, ale tato tendence není patrná například v menších jihomoravských městech. V těchto regionech by to bylo pro rodinu, byť je její ekonomická situace neutěšená, emočně a sociálně nemyslitelné.

Dalším tématem, které s sebou v praxi nese řadu problémů, je provozování hřbitovů a plnění závazků spojených s pohřbem. Někteří občané mají pocit, že nezaplacené poplatky po nich nebude nikdo z pietních důvodů požadovat a opomíjejí skutečnost, že obec potřebuje prostředky na běžný provoz, údržbu zeleně apod. Stud, že jim jejich blízcí nestojí za to, aby za pronájmy hrobového místa zaplatili včas, se buď neobjeví vůbec, nebo ho zastírají arogancí.

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

Dosavadní zkušenosti s úzce zaměřenými kurzy mě přesvědčily o tom, že v oblasti vzdělávání neexistují okrajová témata. Nemůžeme požadovat výkon specializované agendy od někoho (v našem případě úředníků územních samosprávných celků), kdo nemá možnost vzdělat se v daném oboru. Vzdělávací nabídka musí pokrývat všechny oblasti života občanů, v nichž očekáváme, že se veřejná správa projeví jako služba veřejnosti.

JANA HAKLOVÁ
Institut pro veřejnou správu Praha