Tři pozitiva stávky

1. V dnešní době v podstatě nic nebrání tomu, aby jednání tohoto druhu probíhalo na dálku formou videokonference. Někdo by si musel dát tu práci organizaci takovýchto akcí důkladně promyslet a spoustě lidí by to nabouralo myšlenkový stereotyp a zvykové schéma. Ale nakonec by ta úspora času i peněz na cesťáky pro spoustu lidí byla značná a určitě by stála za to.

2. Po městě se dá skoro všude a skoro vždycky cestovat na kole. Jenže příliš málo lidí si na to u nás je ochotná zvyknout a je tu příliš malý tlak na komunální politiky, který by je vedl spíš k masivnějšímu budování a rozšiřování cyklostezek než k vyhazování peněz do populistických zbytečností typu akvapark.  A tak i někteří mí olomoučtí kolegové, kteří to mají dva kilometry do práce, sedají do auta. Víš, já musím odvézt malého do školky vysvětlují, když nad nimi kroutím hlavou a argumentují  kilometrem navíc. To kolegyně Holanďanka jezdí denně na kole do práce asi deset kilometrů z Haagu do Delftu,  její dcerka se veze do školky jako pasažér na sedátku. A co když prší? ptám se.

Normálně, na to máme takové dobré pláštěnky, zní odpověď. Pokud by čtvrteční stávka přiměla víc lidí oprášit bicykl a začít přemýšlet, zda ta města plná aut opravdu nutně potřebují, nebylo by to tak zlé. A pokud by se u nás mentalita posouvala směrem k té holandské či dánské, kde kolo je základní dopravní prostředek pro ty v saku stejně jako pro ty v montérkách, díky za to.

3. Je to příležitost pro vládu ukázat se i v jiném světle, než jako hašteřivci počítající ministerská křesla. Slib nepopulárních opatření jim vyhrál volby, takže na to, aby nás uchránili před blahobytem řeckého střihu, mají právo. Dnešní veledůležité odborové strejce čas odvane, ale vědomí, že podobným nátlakovým akcím se dá neustupovat, by tu mohlo zůstat.