Přetlačovaná, nebo konsenzus

Vcelku lze chápat, že jsou české odborové svazy naštvané, o dost hůře se chápe, co především jim vadí. Poněkud sobecky bych si představoval, že odborům na této vládě vadí především to, co na ní vadí mně.

Že je neschopná, neefektivní a do sebe uzavřená, že tráví většinu času spory uvnitř vládní koalice. Základem zdravé, případně prosperující společnosti je důvěra – jak má ale tato vláda šířit elementární důvěru, když její představitelé dávají neustále najevo, že nevěří ani sami sobě navzájem? Paranoia a podezíravost není jen definicí vztahů uvnitř vládní koalice, ale často i základem vztahů uvnitř jednotlivých stran.

Vláda to trochu nezvládla s tím, že půjde sama příkladem například ve snižování platů, odebírání výhod nebo slibovaným omezením imunity. Boj s korupcí se daří tím méně, čím více se o něm mluví, ministři zodpovědní za plýtvání sedí dále na svých postech a další potrefené husy chystají návrat. Veřejné zakázky zůstávají předražené (od nemocnic po dálnice), zatím se nepodařilo zrušit ani anonymní akcie apod. V Evropě se vláda příliš často projevuje tak, že neví, co chce, a bezdůvodně bojkotuje všechno možné.

Z hlediska odborů je možné chápat i další konkrétní kritiky: zdanění zaměstnanců a živnostníků je skutečně příliš disproporční, zdravotnická reforma se peče až dlouho po volbách. Tím, že vláda zavedla pouze nepovinný fondový pilíř důchodové reformy, je pravděpodobné, že příliš lidí se do něj nepřihlásí.

Pokud však odbory soustředí nejvíc kritiky na postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu a na zvyšování DPH, míří úplně vedle. Tyto věci by totiž musela zavádět každá vláda, tedy i případná vláda sociální demokracie. A vzhledem k tomu, že ČSSD odmítá fondový pilíř, musela by zvyšovat věkovou hranici pro odchod do důchodu možná rychleji než současná vláda.

Větší důraz na nepřímé daně (tedy především DPH) je dlouhodobě propagovanou politikou Evropské unie, k níž se ČSSD hlásí více než současná vláda, ale třeba také OECD.

OECD i EU navrhují také vyšší zdanění nemovitostí, o tom ale paradoxně nejen vláda, ale i odbory a ČSSD mlčí (asi proto, že i nízkopříjmové skupiny mají v této zemi tradičně chatu apod.).

Před závorku současných diskusí bych se však jaksi pokusil vytknout to, že si česká politika musí uvědomit, jakou společnost chce vlastně vybudovat.

Přitom je třeba zdůraznit, že svět se poněkud proměnil. Liberální anglosaský model už není tolik v módě, nehledě na to, že se proměňuje v samotné Anglii, která se dnes snaží budovat tzv. big society (zdůraznění role sociálních komunit, dobrovolnictví a občanské společnosti). USA mají stabilní vládu práva a zažité instituce ošetřující trh, ale tamější politika je v posledních dvaceti letech velmi neproduktivní a nedokáže odbourat parciální zájmy ani zmenšit vládu, což atraktivitu anglosaského liberálního modelu velmi oslabuje. Hospodářsky úspěšné a ekonomy oslavované jsou dnes (časem to může být jinak, nic netrvá věčně) především státy, které budují sociální konsenzus a do rozhodování zatahují i zaměstnavatelské svazy a odbory. Takže nejde tradičně jen o Skandinávii, ale dnes také o Německo či Rakousko.

Kontrastem k tomuto modelu není však primárně anglosaský liberální kapitalismus, ale jižní a východní či periferní model Evropy, pro který jsou typické zdivočelejší odbory a věčné stávky, nebo model postkomunistický s vysoce rozdělenou a polarizovanou společností a tzv. přetlačovaná, kdy každá změna vlády znamená rušení celých reforem a institucí, nikoli změnu parametrů podle politických priorit (změna daňové míry). Česká republika má geografickou polohu ve středu Evropy, a může mít tedy afinitu severním, jižním i východním, postkomunistickým směrem. Po padesáti letech totality a dvaceti letech „budování trhu“ nemáme ŽÁDNOU zažitou tradici.

To, že nevíme, co chceme, není však pouze vina vlády či politiky. Jako v krizi partnerských vztahů za to vždy mohou oba, resp. všichni. Odbory ani zaměstnavatelské svazy toho zatím mnoho konstruktivního nepředvedly.

A nakonec k aktuálnímu vývoji: proti stávce nelze nic namítat (a rozhodnutí soudu skutečně vypadá dosti nejapně), ale zavádět v této zemi blokády silnic a dálnic je skutečně ostudný nápad, který vyžaduje ráznou a adekvátní reakci.