Egypt po revoluci: Muslimské bratrstvo a stranická politika

Demokratická transformace Muslimského bratrstva?

Egyptská politická scéna je v současnosti rozdělena na islamisty a sekulární politické subjekty. Tato dualita zůstane zachována minimálně v prvních volebních obdobích. V dalších stadiích demokratického vývoje lze potom předpokládat vytváření koaličních spojenectví bez ohledu na ideologické rozdíly v zájmu maximalizace politických zisků jednotlivých aktérů.

Islamistické hnutí Muslimského bratrstva (MB) je v rychle se transformujícím sociálně-politickém prostředí nejsilnějším uskupením. Odborníci se ale shodují, že může uspět, jen když podstoupí reformu vnitřních struktur a doktrinálních pozic. Bratrstvo, které bylo v minulosti cílem nespočetných represí Mubarakova režimu, opakovaně ukázalo svou nejsilnější zbraň, kterou je schopnost přizpůsobit se podmínkám politicko-společenského systému.

Adaptabilita, jejímž důkazem je vznik politického křídla MB v podobě Strany svobody a spravedlnosti (Freedom and Justice Party – FJP), však nutně neznamená způsobilost k vnitřní organizační a strategické reformě. V otázce reforem totiž hnutí naráží na kritiku z vlastních řad spojenou s rezignací některých členů a zakládáním konkurenčních politických uskupení. Tyto nové subjekty posouvají islamistický diskurz do nových, tzv. post-islamistických pozic, které mají v demokraticko-transformačním prostředí větší potenciál uspět než rigidní koncepty MB, případně radikální organizace salafistů. Mnohé z těchto pozic už Muslimské bratrstvo akceptovalo, především principy demokracie, pluralismu a reformismu. Zatím však nejde o celkovou vnitřní reformu hnutí, spíše o přizpůsobení se převládajícímu politickému diskurzu a společenským náladám.

Štěpení islamistické scény

Nové politické subjekty na obou pólech spektra částečně nabourávají monopol Muslimského bratrstva na islamistickou politiku.  Radikálnější uskupení kolem salafistů zatím, s ohledem na svou politickou nevyzrálost, nepředstavují reálnou konkurenci. Tou by se naopak mohly stát reformní myšlenkové proudy, které reprezentují především bývalí členové Bratrstva. Zatím však naplňují tuto funkci jen názorově, ne počtem stoupenců.

Ibrahim Za’afarání, který spoluzaložil Stranu renesance, je typickým představitelem tohoto bloku Muslimských bratrů, kteří opustili jejich řady po krachu reformních snah v rámci hnutí. Podobné pozice převzala také skupina Mladých Muslimských bratrů, jejichž aktivity jsou stále nezávislejší, jak dokazuje zapojení do práce Koalice revoluční mládeže, sdružující mladé aktivisty a účastníky povstání z různých politicko-ideologických organizací.

Mladí Muslimští bratři svou mobilizací v politické sféře vyvolávají obavy generačně staršího konzervativního vedení. Mladý kritik vnitřních poměru v hnutí,  bloger Mustafa al-Naggar, založil vlastní Stranu spravedlnosti (Adl), která chce vytlačit MB mimo střed politického spektra. Ze středo-levicových pozic bude MB konkurovat Strana nového středu (Al-Wasat Al-Džadíd), kterou založili také bývalí členové hnutí v roce 1996 a jež se stala první stranou oficiálně zaregistrovanou po pádu Mubarakova režimu.

S hlasitou kritikou vedení MB se setkala i zvažovaná prezidentská kandidatura reformní tváře hnutí, Abdala Muním Abu al-Futúha. Exekutivní orgán MB totiž již dříve rozhodl, že se hnutí nebude ucházet o nejvyšší státní post. Muslimští bratři se tak potýkají nejen s dezercí svých členů, ale i s vnitřními konflikty a zásadními koncepčními rozpory. Kauza Abu al-Futúha, který jako člen bojkotoval historicky první zasedání Poradního sboru od roku 1995, vypovídá i o zanedbatelném vlivu tohoto orgánu MB v rozhodovacích procesech i ve vztahu k centrálnímu vedení a o nedostatečné diskuzi v rámci hnutí.

V souvislosti s reformou MB se do popředí dostává také otázka nezávislosti FJP, která byla oficiálně zaregistrována minulý týden. Pochybnosti se objevují navzdory proklamacím mluvčích MB o manažerské a finanční nezávislosti strany. Živí je v prvé řadě fakt, že zvolení straničtí lídři pocházejí z exekutivního orgánu hnutí, který o personálním obsazení rozhodoval, a jsou tím pádem názorově kompatibilní s konzervativní politikou MB. Poradní sbor MB sice požadoval, aby předseda strany Mohamed Morsí, místopředseda Isám Erján a tajemník Sa’ad al-Katatny rezignovali na své funkce v exekutivě hnutí, což se následně stalo – zatím ale jen formálně.  

Nejednotní, ale nejsilnější

Nedostatečné vnitřní reformy ani ideologická nejednotnost však zatím nepodlomily celkovou pozici MB na politické scéně. Bratrstvo zůstává nejsilnějším politickým subjektem a věří ve volební vítězství, spoléhajíc na širokou síť vlastních charitativních spolků a sociálních služeb a opírajíc se o bohaté politické zkušenosti. I když poslední průzkum veřejného mínění, provedený firmou Abú Dhabí Gallup, přisoudil Muslimským bratrům jen 15% volebních preferencí (což je však nejvíce ze čtyř zkoumaných politických stran), odborníci odhadují možný reálný zisk MB ve volbách na 30% hlasů, a tedy jasné vítězství. Toho však může hnutí podle odborníků dosáhnout jen za předpokladu, že opustí překonanou strategii krátkozrakých politických spojenectví a volebních zisků a nahradí ji funkční dlouhodobou vizí.

Nataša Kubíková

Autorka je analytičkou AMO