Stávkování má v Aténách tradici, ale lidi už přestává bavit

Ze zdejšího letiště, kterému propůjčil jméno Eleftherios Venizelos (významný revolucionář a proslulý řecký státník první poloviny 20. století), jezdí do centra metropole taxíky za jednotnou cenu 35 eur. To bylo v mém případě o 8 eur víc, než ukazoval taxametr. Drožkař se tím ale nenechal rozhodit. Země je ve velkých problémech, tady se prostě musí platit a ne diskutovat.

Po setmění mi nicméně (nejen taxikář) doporučil raději vůbec nevycházet z hotelu. "Ve městě se permanentně stávkuje,“ vysvětloval. Nejnebezpečnější je podle něj oblast kolem Square of Omonia, poblíž budovy parlamentu. Teď už vím, že pocit, který v blízkých ulicích získáte, se podobá zkušenosti z procházky nočním Karlínem (nic proti Praze 8...).

Byť byl ve středu odpoledne na náměstí před parlamentem klid, zdejší televizní stanice předkládaly znaveným Řekům archivní záběry předchozích nočních nepokojů. „My máme protesty v krvi, měl jste tu být před dvaceti lety, to byly jinačí stávky,“ řekl mi jeden ze skalních stávkujících, který už více než týden bydlí v notně opotřebovaném stříbrném stanu přímo na Square of Sintagma, hned vedle budovy parlamentu.

„Nemám pocit, že bych tu mrhal časem. Práci stejně nemám a tady alespoň bojujeme za dobro naší země,“ odpovídá stávkující na dotaz ohledně případné absence v zaměstnání a ukáže směrem ke svým kamarádům. I na nich je vidět, že se v uplynulém týdnu poctivě věnují kromě protestů i alkoholu.

Na náměstí Sintagma tedy byl ve středu relativní klid. Kempující demostranti v míru popíjeli, přímo před budovou parlamentu se pak s hradní stráží fotili japonští turisté. Zhruba 50 metrů od nich, ve stínu sledované budovy, ale – jakoby pro jistotu – postával hlouček dvaceti policistů vybavených štíty a samopaly.