Pohlednice, která hřeje

Vyjdu na ulici, načerpat trochu tepla z ostrých a oslepujících slunečních paprsků. Město je podezřele vylidněné. Sousedi nesedí před domem a nesrkají ledové Tereré (studené Maté), vše je jak ve zpomaleném filmu. Před lékárnou, hned vedle stříbrné Toyoty Hilux, stojí osedlaný kůň. Kouří se z něj. Odolávám pokušení přiložit ruce k jeho tělu a nasát trochu živočišného tepla, donést si ho domů. Kdo si myslí, že v Paraguaji nebývá zima, se tuze mýlí.

Domy nemají zateplení, ani vytápění. Teploty sice jen zřídka klesnou pod nulu, ale pocitová teplota je kvůli vysoké vlhkosti nižší než reálná. Prodavači zababušení ve svetrech si podávají horké Maté. Postavím vodu, rozdrtím bylinky a o deset minut později mi horké Maté rozpouští chuťové pohárky.  V duchu porovnávám paraguayskou zimu s tou českou. Místní se smějí: „Vždyť v Evropě je mnohem chladněji.“ Mají pravdu, je chladněji. Ale domky a byty máme krásně vytopené, z kohoutku nám teče teplá voda! Trvám na svém…je mi zima.

Dávno jsem se podřídila zdejším zvykům, a tak vařím vodu do termosky na Maté. Bezmyšlenkovitě vykonávám ceremoniál: naplním Maté, vyklepu prášek, rozdrtím bylinky, zarazím kovovou slámku (tzv.bombilla), tak jako všichni  – staří, dospělí, mladí, dokonce i děti. Napadá mě: „Co by dělali, kdyby nepili Maté?“  Popíjení tohoto nápoje vyrobeného z lístků cesmíny paraguayské totiž tvoří hlavní obsah dne běžného Paraguayce. „Quieres maté?“ Může být hořký, s kokosem, s heřmánkem. Podávaný v kalabase (z tykve), kravím rohu/tzv. guampa/, kovovém pohárku, pohárku ze dřeva nebo  „Stromu života“ (Palo Santo /Gvajak lékařský/).  Jak je libo?

V podvečer na rohu zapalují oheň a děti si opékají Kaburé (v podstatě je to těsto opékané na klacku). Kaburé, doprovázené horkým Cocido (zkaramelizovaný cukr smíchaný s Maté a dřevěným uhlím) jsou symbolem paraguayské zimy. Jsou úžasné, hřejí!

Zima udeřila letos zprudka, sotva skončila sklizeň rýže. Ukazuju dětem v české škole obrázky zasněžené Prahy. Kouří se jim od pusy, když opakují: jaro, léto, podzim, zima. Napadá mě, co si představují pod slovem podzim? Napadá mě, že se v představách asi nebrouzdají listím zapadaným parkem. Že znají sníh jen vytlučený z rozbité mrazničky a na jaře, kdy na Beskydských kopcích vykouknou zpod sněhu první sněženky, je tady sluníčko drsné a žádostivé.

Děti narazily čepice na hlavy a křičíce: “Ahoj, učitelko!“ zmizely do tmy. Teď jsem to já, kdo drží užmoulanou pohlednici zasněžené Prahy.