Libyjský mlýnek na maso na konci druhé třetiny

Bylo - nebylo

Na počátku května publikovalo AMO článek o konfliktu v Libyi. Pro pochopení dynamiky konfliktu je vhodné porovnat jeho závěry a předpovědi se současným stavem: Na frontě mezi Bregou a Adždábíjou nedošlo k předpokládané kapitulaci Kaddáfího sil ale pouze ke zhruba čtvrtinové dezerci v jejich řadách. Části Bregy jsou ale již pod kontrolou republikánských jednotek, které zvolna postupují. Odlehčovací útoky Kaddáfího sil v jižní Libyi ochably a Libyjská osvobozenecká armáda (NLA) zde získala nové pozice.

Hory Nafusa v západní Libyi jsou až na svůj západní cíp (město Ghajrán a okolí) pod kontrolou opozice a vrátila se do nich i část uprchlého obyvatelstva. Město Misuráta je v relativním bezpečí a jeho letiště je již provozuschopné. Kaddáfím avizovaná „kmenová armáda“, která měla problém Misuráty „vyřešit“, se stále nikde neobjevila…

Města Baní Walíd a az-Záwíja jsou stále pod kontrolou Kaddáfího režimu a Tripolis tak dosud není zcela obklíčen. V Tripolisu pokračuje omezená gerilová válka, ale na úspěšné povstání je příliš brzy. Nedošlo ani k nasazení chemických zbraní, alespoň pokud nevezmeme v úvahu nepotvrzené zprávy o místně a časově omezeném použití otravného plynu v okolí západolibyjského Nálútu.

Současný vývoj na poli diplomatickém a vojenském

Diplomatický tlak na režim v Tripolisu nadále roste. Na stranu opoziční Přechodné národní rady (TNC) se v poslední době přidaly například Turecko a Polsko. Není jistě bez významu, že i Čína nyní vede v Benghází s povstalci jednání na vysoké úrovni. I vojenské štěstí se stále více kloní na stranu opozice, jejíž ozbrojené síly se už dají často nazvat pravidelnou armádou a nikoliv skupinami dezorganizovaných mladíků s kalašnikovy, kteří v boji občas postrádali i selský rozum. Podle bezpečnostního experta Gerharda Heinze ovšem i tak některá střetnutí mezi Kaddáfího jednotkami a opozicí připomínají spíše „závod invalidů“.

Z Benghází do Misuráty neustále proudí další bojovníci, zbraně a munice. Není proto divu, že se tamější fronta vytrvale posouvá k Tripolisu a momentálně přechází přes město Zlítan. V horách Nafusa zase Berbeři vytrvale tlačí frontu na západ a koncem týdne dobyli městečko el-Qawálíš. Časem se navíc rozrostou o další bojovníky, kteří k nim směřují z berberských komunit v západní Evropě. Fronta je nyní od Tripolisu vzdálena 80 km, v květnu to bylo 130.

Válka „se vší parádou“

Válka v Libyi není ospalým konfliktem v polozapomenuté části světa. Ve skutečnosti jde o unikátní konflikt. Obsahuje vše od zahraniční intervence, občanské války, etnických čistek či boje za demokracii po směsici hi-tech výzbroje NATO a Kaddáfího speciálních sil a zbraní opozice, které jsou často výsledkem domácího kutilství, improvizace a někdy čirého zoufalství.

Je to válka, v níž není nouze o spektakulární výbuchy, jakým byl například zásah muničního skladu u města Sabhá či bunkru severně od hor Nafusa letouny NATO. 1400 tun výbušnin včetně hlavic střel Scud tehdy vymrštilo střepiny do výše třech kilometrů. Je to také konflikt, v němž hrají informační a zpravodajské technologie opět o něco větší roli. Posádku vozidla s municí nechá NATO odjet od muničního skladu pod bedlivým dohledem satelitu jen proto, aby jej vzápětí vybombardovala, vozidlo je poté sledováno až k raketometu, jenž je následně také zničen. V té chvíli osádce dojde, že je čas utéct. Je to správný závěr, protože po dalších 30 vteřinách exploduje po zásahu raketou i jejich vozidlo.

Válka v Libyi je však i zrůdná a bestiální. Obě strany páchají válečné zločiny. Množstvím a systematičností však výrazně „vede“ Kaddáfího režim. Režimní vojáky, kteří se chtějí vzdát, střílejí do zad. Čerstvým brancům je odebíráno spodní prádlo, aby nemohli vyvěsit bílou vlajku. Tentýž Kaddáfí, který před několika týdny označoval opozici za nohsleda al-Qáidy, dnes sám ve svých fantasmagorických projevech volá po teroristických útocích proti Evropě.

Tripolis čeká

Po pádu Zlítanu již nebude mít Kaddáfí kam bezbolestně ustupovat. Ztráta Bregy vydá ropná pole opozici, ztráta az-Záwíji odřízne Tripolis od Tuniska, pád Gharjánu přeruší spojení s jihem země, vyklizení Baní Walídu umožní spojení opozičních sil bojujících od Misuráty s těmi v horách Nafusa. Válka v Libyi může skončit již za pár týdnů - nebo taky ne. Předchozí optimistická očekávání o rychlém vítězství se nevyplnila. Faktem ovšem zůstává, že Kaddáfí prohrává stále výrazněji. Tripolis čeká, až se u něj objeví jednotky Libyjské republiky. Zatím obyvatelstvu nezbývá, než pískotem na střechách vyjadřovat podporu bombardování NATO.

Jan Kužvart

Autor je spolupracovníkem AMO