Dánsko: od přežití k žití a dál (prolog)

24. července to byl přesně měsíc, co jsem přijela do Kodaně.  V mnoha žebřících se Dánové řadí mezi nejšťastnější národ na světě.  A to i přes to, že tu je často tma, ještě častěji prší, fouká, platí se vysoké daně a je tu draho. Dánsko je tedy země kontrastů. A to potvrdil i můj první měsíc v Kodani.

Přijela jsem do Dánska s cílem vystudovat tady magisterský obor Inovace a podnikání na Copenhagen Business School. V Dánsku trávím už léto před začátkem studia, abych se trochu naučila dánsky, našla si bydlení, práci a zařídila formality a v září začala připravená. A musím říct, že se to zatím vyplatilo. Dánsky se sice ještě nedomluvím, ale už aspoň rozumím tomu, co se píše v obchodech a metru, bydlet kde mám a práci také. Jen byrokracií se mi prokousává těžko, jelikož vázne potvrzení od školy.

Dánsko je země kontrastů

Celý první měsíc mnou zmítaly smíšené pocity.  Je tu pěkně - je tu hnusně, je tu vedro - je tu zima, ten vítr příjemně fouká - ten vítr se nedá vydržet, dá se tu žít - nedá se tu žít, Dánové jsou příjemní - Dánové jsou protivní, v Dánsku je vše ekologické - v Dánsku hrozně plýtvají, dánský systém je přívětivý k cizincům - dánský systém je nepřívětivý k cizincům, škola je kvalitní - škola je nekvalitní,  atd. Trvalo to měsíc, než jsem si zvykla a pochopila. Pochopila jsem, že začít žít v Dánsku není pro cizince žádná procházka růžovou zahradou. Ale taky jsem se ujistila, že stojí za to začít a vytrvat.

Dánové z mého úhlu pohledu skutečně vypadají tak nějak méně ve stresu, tráví méně času v práci a naopak se více věnují rodině a přátelům.  Jsou k sobě ohleduplnější (tedy až na výjimky -  jako třeba cyklisty), mají menší tendence šlapat si navzájem po hlavách a vytahovat se.  Pozn.:  Ano, je to generalizace, která se nemusí týkat všech, ale popisuje to moje zatím měsíční zkušenosti s Dány a moji obecnou představu o Dánsku. Na potvrzení nebo vyvrácení těchto teorií si budu ale muset ještě nějaký měsíc počkat.

Od přežití k žití a dál

Po měsíci jsem dospěla k názoru, že Kodaň je taková chytrá Horákyně:  oblečená - neoblečená. A že od zoufalství k úplné spokojenosti je v Kodani dlouhá cesta, která ale, jak to tak vypadá, stojí za to. A ta cesta by se dala rozdělit na tři fáze: přežití, žití a užívání si. V následujících příspěvcích se budu věnovat těm aspektům života v Dánsku, na které je potřeba si nejvíc zvyknout, které nejvíce matou na první pohled a které je potřeba pochopit, aby člověk v Dánsku mohl víc, než jen přežívat.

V příštím článku najdete můj pohled na obligátní téma pro Dánsko: ceny. A pokus o odpověď na otázku, jestli je v Dánsku skutečně tak draho, jak se říká.