Ne vždy jsem měla od soutěží o nejlepšího manažera či společnost, nejvlivnější ženy českého byznysu a dalších podobných odstup. A že jich je v České republice celá řada. Byla doba, kdy jsem se pro umístění alespoň v jedné z nich mohla přetrhnout. Nominační kampaně před vyhlášením vítězů a PR kampaně po něm ve mně vyvolávaly pocity méněcennosti, když jsem zrovna nebyla na pomyslné bedně vítězů. Lámala jsem si hlavu jak je možné, že ta či ona persona je opět medializována a jiné, které mi přijdou stejně kvalitní, nikoliv. Asi subjektivní názor, říkala jsem si.
A pak jsem se průběžně potkávala s pořadateli takových soutěží. Kladla jsem otázky, detailně se pídila po systému nominace a vyhlášení, komentovala, co se mi nelíbilo. Asi jim to nebylo příjemné. A mě také ne. Byla jsem totiž zklamána. Nabyla jsem pocitu, že dost často nebyly za vlastním oceněním té či oné hvězdy (firmy i manažera) výsledky práce, přehled a um, autorita v podobě zkušeností a lidské moudrosti, respekt kolegů z branže i mimo ni, ale v první řadě silná značka společnosti (konkrétního oboru), kterou zastupují (ano, i v individuálních soutěžích hraje roli), pak ostře budované vlastní PR v propojené nádobě se vztahy s těmi správnými, ideálně pravidelnými dodavateli, kteří se na pár hodin stávají členy hodnotících komisí. Jen se o tom nahlas nemluvilo…moc jsem si přála, abych se pletla, aby to byly jen mé pocity a aby mi to bylo jedno.
O to větší radost jsem zažila včera. Do ruky se mi totiž dostal časopis HRM (uznávané, velmi odborně i manažersky vyvážené periodikum ve světě řízení lidských zdrojů) a spolu s ním i nová nominace na HR osobnost tohoto roku, tedy představení všech deseti finalistů, mezi kterými bude odborná veřejnost volit. My máme možnost přemýšlet kdo je pro nás NEJ a oni prostor se v pár řádcích vyjádřit. Soutěž má jasná, transparentní nominační kritéria a výsledek je toho důkazem. Nejedná se pouze o Pražáky, kteří mají většinou většinové zastoupení mezi vítězi, soutěž nakoukla do všech koutů ČR. Všech deset vybraných je tzn. „výkonných“, nebo-li místo toho, aby se promenádovali po konferencích a vykládali známá moudra prostě „jen“ usilovně pracují (výjimkou je paní Hana Krbcová, která ovšem perfektně zvládá jak své PR, tak svou práci). Všichni z nich bravurně formulují a také naplňují princip moderního řízení lidských zdrojů, zvládají vyjednat kolektivní smlouvu s odbory stejně jako nastavit systém výběru talentovaných kolegů, jsou klientsky orientovaní a lidsky zkušení. Dělají svou práci poctivě a dlouho, mnohdy za potlesku svých nadřízených i ostatních kolegů. Téměř nikdo z nich není už mnohokrát oceněná star, jenž by si nominace do finále nevážila, ba naopak.
A tak i zarytý odpůrce a skeptik jako já musel pozměnit názor. Konečně je tady soutěž, které stojí za to se účastnit. A ať vyhraje z nominovaných kdokoliv, pro mě jsou vítězi všichni. Včetně pořadatele. Tleskám.
