Globální recese je zpět. Přijde i deprese?

Takže jen několik postřehů a poznámek:

1. Za normálních okolností by oznámení o snížení ratingu Ameriky ze strany agentury Standard & Poor’s znamenalo zcela jednoznačně prudké oslabení či spíše volný pád amerického dolaru. Jenže Spojené státy i Evropská unie se v poslední době „předhánějí“ v tom, kdo přinese průraznější špatnou zprávu. Má více oslabovat euro, nebo si to zaslouží spíše dolar?

Svým způsobem jsou tedy dvě ohniska akutní krize výhodou. Výkyvy kurzů možná nebudou tak prudké. Na druhou stranu představuje časový souběh velmi jedovatý koktejl. Pro vyvolání celosvětové recese by možná bohatě stačila ztráta důvěry v americké veřejné finance. Ztráta důvěry na obou klíčových kontinentech najednou je možná právě to, co trhy děsí vůbec nejvíc.

2. Tím se dostáváme k dalšímu paradoxu. Nejistota na finančních trzích se normálně projevuje útěkem ke zlatu (švýcarskému franku) a právě k americkým vládním dluhopisům. Opravdu lze očekávat útěk od amerických vládních dluhopisů? To asi těžko. Všichni nemohou nakupovat jenom zlato.

Proto se může paradoxně stát, že výnosy z amerických státních dluhopisů budou dále klesat, protože poptávka po nich poroste i přes snížení ratingu.

Je tu snad nějaký jiný bezpečný přístav? Čína, kde vám mohou majetek dekretem znárodnit a kde nemají ani řádný pozemkový registr? Nebo Rusko, kde zavírají podnikatele do vězení a nemají ani svobodný tisk? Indie? Brazílie? Afrika?
Podle všeho si to odnesou v první vlně především akcie a raný vývoj na asijských a evropských trzích tomu nasvědčuje.

3. Zajímavá je každopádně otázka, zda jsou tu ratingové agentury od toho, aby zkoumaly kvalitu politiky, veřejné politické diskuse a potenciál ke kompromisu. Takto se dnes tážou dotčení američtí politici, kterým se nelíbí, že jejich počínání má být předmětem nějakých politologických rozborů. Kongresmani totiž před časem souhlasili, že analytici ratingových agentur zkoumali na místě i ta zákulisí legislativního procesu, kam se normální smrtelník nedostane. A tohle dostali za odměnu!

Čemu se ale páni kongresmani diví? Ratingová agentura nezkoumá nějaký komerční podnik, ale veřejné finance, a v nich mají právě politici klíčové slovo.

Na druhou stranu něco na té kritice také je. Rating by se měl soustředit na ekonomické a finanční fundamenty.

Nejdůležitější zůstává nadále růst a zaměstnanost. Když (a až) Amerika obnoví růst a zaměstnanost, pak se výrazně zlepší i udržitelnost veřejných financí. A když se podíváme právě na ekonomické a finanční fundamenty, zjistíme, že agentura Standard & Poor’s nasekala ve svém rozboru dluhu USA spoustu chyb.

4. Když snížila rating jen jedna ze tří agentur, měla by se i panika a psychologická reakce dělit třemi. Tak to ale bohužel nechodí.

5. V čem je zásadní rozdíl mezi prvním úderem Velké recese před třemi lety a tímto druhým?

Vlády a centrální banky už vystřílely většinu munice. Fiskální stimuly vůbec nepřicházejí v úvahu. Byly tu nulové úroky, kvantitativní uvolnění 1–2 (možná přijde třetí), záchrany bank, přímé úvěry centrálních bank podnikům.

Na druhou stranu pro intervence centrálních bank na sekundárním trhu dluhopisů tu může být stále ještě relativně velký prostor. Zpomalení růstu nebo recese odstraní většinu inflačních tlaků. Evropská centrální banka – bude-li cítit, že má k tomu mandát – je natolik silný hráč, že ti, co spekulují se španělským či italským bankrotem, se mohou šeredně spálit.

6. Copak snížený rating USA. Horší je, že teď se všichni bojí snížení ratingu Francie. Ten by v současné situaci znamenal, že eurozóna má skutečně na kahánku.

7. A na závěr to nejdůležitější: povede alarmující vývoj k tomu, že se politici na obou stranách Atlantiku vzpamatují a začnou táhnout za jeden provaz, nebo se politická válka ještě vyostří?

Potenciál je tu pro obojí: snížení ratingu je možné využít k politickým útokům. Republikáni budou říkat: my jsme to říkali, že je dluh neudržitelný, a demokraté budou říkat, že za vyhrocení situace může fundamentalismus Tea Party.

Druhá varianta je, že znepřátelené tábory si uvědomí vážnost situace a přijdou s kredibilním plánem.

Totéž platí pro Evropu. Možná konečně vykročí jasnou a srozumitelnou cestou budování standardní měnové unie, prozatím především ke společnému dluhopisu, anebo se eurozóna rozpadne. Rozpad eurozóny by však v současné situaci dramaticky zvýšil vyhlídky prohloubení nové recese, která už je prakticky realitou. Z recese by se mohla stát deprese. Takže já bych si vsadil spíše na ten společný dluhopis.

Takže otázka pro debatu ekonomů na serveru iHNed je taková: Vzpamatují se nyní politici na obou stranách Atlantiku k rozhodné akci? Představí nyní Amerika kredibilní plán na udržení veřejných financí? Učiní nyní Evropa jasné kroky ke standardní měnové unii?