Investiční guru a jeden z nejbohatších mužů světa Warren Buffett například prohlásil, že rating Spojených států by měl být spíše čtyři A, že jestli si udělal o něčem obrázek, je to spíše agentura, která podle něj slouží zájmům fundamentalistů z americké Tea Party. Buffett říká: americká politika a vláda určitě není AAA, americká měnová politika také není AAA, ale americký dluh rozhodně je AAA. Buffett mimochodem zdůrazňuje logický lapsus. Protože americký dluh je denominován v amerických dolarech a tyto dolary si mohou Američané natisknout, nemůže logicky existovat ani reálná možnost amerického státního bankrotu. Totéž koneckonců říká například ekonom a nobelista Joseph Stiglitz. Zatímco Stiglitze však může leckdo osočovat z toho, že je levicový intelektuál, Buffett je kapitalista par excellence.

Z čistě krátkodobého politického pohledu se agentura může ale spíše radovat z jakéhosi dojmu nezávislosti: mnozí nabubřelí republikánští kongresmani se z počátku durdili nad tím, že se někdo opovážil hodnotit americký politický proces. Umírnění demokraté zase upozorňují, že agentura nepřímo vyzývá k hledání politického konsenzu.

Když se na věc podíváme s odstupem, zhoršení ratingu přece jen poškozuje spíše Obamu. Republikáni logicky sázejí na to, že vysvětlující zprávu ke snížení ratingu nebude nikdo číst, a snaží se obecnému lidu vysvětlit, že agentura dala vlastně vysvědčení Obamovi. Přes počáteční negativní reakci dnes republikáni rating využívají ke své propagandě.

Ostatně jak zdůrazňují pozorovatelé, kteří v USA žijí, boj o moc a prezidentské volby, které se budou konat za rok, jsou ze strany politických hráčů vnímány jako důležitější než dluh, růst, rating nebo zaměstnanost. V USA prostě zuří boj o moc a patrně se bude stupňovat.

S názorem investičního guru Buffetta si ovšem dovolím polemizovat. Američané si sice mohou dolary natisknout, ale tamější politická reprezentace přece v posledních týdnech prokázala, že je schopna vyostřit politický boj do té míry, že vysloveně hazarduje s umělým a politickým vyvoláním platební neschopnosti (defaultu) státu: to také přece o lecčem svědčí.

Věc druhá: Každý ví, že ratingové agentury jsou významně spoluzodpovědné za americkou hypoteční krizi a posléze tedy i za globální ekonomickou krizi, pro kterou se vžil název Velká recese. Byly to přece tyto agentury, které dávaly AAA nejrůznějším pytlům blech a hrncům s jedovatým gulášem (od mixu mizerných a dobrých hypoték po řecký dluh), který vařili sebevědomí matematici a pseudoodborníci na eliminaci rizika.

Když se toto obecně ví, nelze potom ratingovým agenturám vyčítat, že je někdo ještě bere vážně. Za to jsou zodpovědná média. Agentury sice nemá nikdo rád, ale jejich verdikt je médii zcela zbožšťěn. Média na něj čekají s podobným vytřeštěným uhranutím jako Římané na pohyb císařova palce v aréně. Přes svá zjevná selhání jsou ratingové agentury brány ještě vážněji než předtím.

Kromě médií nesou za tento paradox a za toto falešné zbožštění i politici, regulátoři, odborníci a analytici, kteří v médiích mluví. Pokud se ví, že si agentury počínají jako povrchní oportunističtí amatéři, proč se o tom nemluvilo hlasitěji? Agentury se zjevně vezou na módní vlně stádního myšlení nejhoršího druhu. Když trhy rostly, tak servilně posluhovaly mocným investičním bankám. Teď je v módě fetiš dluhu či hrozby státního bankrotu, tak se vezou na další módní vlně. A svoji nezávislost si dokazují tím, že si troufnou i na americký stát.

Agentury ani nezaměstnávají nejlepší odborníky na kvalitu dluhu: ty jsou patrně přeplaceni v investičních bankách a hedgeových fondech. Když se sejdou všechny počítačové výstupy, sejde se stejně v zasedačce pár chytrých šéfů a ti nakonec rozhodnou o tom palci dolů nebo nahoru a o jeho načasování.

Ratingové agentury se pohybují na chráněném trhu. Řada regulatorních předpisů finančního trhu jejich rating vysloveně požaduje. Každý ví, že lepší jsou tyto agentury než agentury posluhující vládám či dokonce agentury zestátněné. Takže vůbec nejhorší nejsou ratingové agentury, ale jakási deklarovaná bezmoc světa s nimi něco dělat kombinovaná s výše popsaným uhranutím.

Jaké jsou nejdůležitější příčiny globální finanční krize? Podle mne to je touha po světě bez rizika, který bude zařízen pomocí matematických metod. Na místě druhém je to stádní myšlení a vyslovená eliminace kritických hlasů: u bank, vlád, regulátorů a bohužel i v akademické obci.

S tím je spojena ještě jedna věc. Chráněným trhem vše vysvětlit určitě nelze. Zbožštění agentur souvisí i s jakousi niternou lidskou potřebou snímání zodpovědnosti, která je v dnešním (nejen) korporátním světě zřejmě stále intenzivnější. Každý, kdo se nějak rozhoduje, potřebuje mít krytá záda nějakým „razítkem“. Proč jsi se rozhodl investovat do tohoto mizerného produktu? Já za nic nemohu – měli přece AAA. To je mantra dnešního světa.

Proč to lidé takto mají, je vcelku pochopitelné. Teprve až pochopíme, proč se tento fenomén zhoršuje, vyzrajeme i na šašky z ratingových agentur.

Související